Historie obce Hlinná
Obec v závěru údolí Tlučeňského potoka při úpatí vrchu Hradiště (545 m n. m.) je prvně zmiňována k roku 1337. Náležela pražskému arcibiskupství, záhy přechází výměnou do majetku roudnického augustiniánského kláštera. Později jsou části vsi jmenovány jako součást majetku příslušníků rodu Kamýckých ze Lstiboře. Dále ves zakupuje město Litoměřice. Po pobělohorských konfiskacích připadá liběšickým jezuitům.
Ve druhé polovině 19. století přesahuje počet obyvatel obce čtyři stovky (v 80. letech tu nežije jediný Čech), počet domů se blíží k šedesáti. Obživu obyvatel zajišťují zvláště ovocnářství (třešně, jablka, hrušky - svážení k Labi, následný export loděmi po řece), vinařství, pěstování a zpracování lnu a s různými výsledky i těžba hnědého (lignitového) uhlí na několika místech (zánik těžby souvisí s konkurencí uhlí původem ze severočeské hnědouhelné pánve). Škola v Hlinné působila již ve 2. polovině 18. století. Dvě školní budovy vyhořely; dnešní (současné sídlo obecního úřadu) dalo postavit město Litoměřice. Po 2. světové válce počet obyvatel klesá pod polovinu předválečného stavu; začátkem 70. let tu žije sto lidí, za dalších 20 let ještě o 40 méně. V poslední době počet stálých obyvatel poněkud vzrůstá (zřejmý vliv blízkých Litoměřic).
