Památky a zajímavosti Jenštejn
Hrad Jenštejn
Severovýchodně, nedaleko od Prahy je možné nalézt jediného svědka hradu ve věži, která zcela ponořená v místní parazitickou zástavbu, jež hrad bezostyšně spolykala, se majestátně tyčí a připomíná tak doby dávno minulé. Místečko stojí za navštívení v běžné sezoně.
Hrad Jenštejn, původně zvaný Jencenštejn a Jencštejn, na Müllerově mapě (r. 1720) Leschtein, byl založen v první polovině 14. století Jenčíkem z Janovic, dvorským místosudím v l. 1336-1361, a z té doby pochází spodní část jeho věže. Vybudován a dostavěn však byl patrně až za Pavla z Vlašimě, notáře královské komory, který jej koupil kolem r. 1368; k tomu roku je také prvně jmenován Pavlem z Jenštejna a to je i první zmínka o Jenštejně.
Hrad byl vystavěn na skalnatém ostrohu v úzkém údolí potoka Chobotu. Hradní půdorys tvořil nepravidelný lichoběžník, obrácený širší stranou ke vstupu. Byl to vodní hrad, chráněný z jižní strany rybníkem, z ostatních příkopem vytesaným ve skále, který byl napouštěn vodou z rybníka.
Dosud jsou zachovány zbytky brány, věže a v nepatrném rozsahu i obvodní zeď jednoho křídla paláce na vnitřním nádvoří, které bylo asi v úrovni okolní roviny, kdežto obvodní hradby dosahovaly zvenku úpatím svých zdí až k hladině rybníka. V jihovýchodním rohu hradního areálu stojí válcová věž, obklopená navenek masivní plášťovou zdí, spadající do někdejšího příkopu. Směrem k severu na ni navazovalo podélné vstupní křídlo, takže její válcová část krytá zděnou helmou napohled vyrůstala z jeho hmoty a byla viditelná až nad jeho střechou. Původní vstup do věže byl pouze brankou ve výši 8,6 m nad nádvořím hradu po můstku z hradního paláce. Zdvižený můstek zapadl do mělkého obdélníkového výklenku ve věži. Z předsíňky za brankou byl přístup jednak do kaple, zaujímající celé toto patro věže, sklenuté křížovou klenbou a s malým polygonálním presbytářem v tloušťce zdi, jednak na šnekové schodiště zřízené rovněž v síle zdi, které spojovalo kapli s klenutým patrem pod ní a s místností v patře nad ní; ostatní podlaží věže byl patrně přístupná jen po žebřících.
Ačkoliv šlo o nevelký a málo důležitý hrad, jeví se v provedení stavby snaha docílit monumentálního vzhledu vytvořením větších optických celků i tím, že na válcové části věže je místy uplatněn typický prvek hradů a falcí 12. století, bosované zdivo, které mělo i malému opevněnému sídlu dodat dojem nedobytné mohutnosti a síly.
