Historie obce Klecany
Nejstarší písemnou zmínku o Klecanech z roku 1316 našel pater Pavel Kuneš v roce 1997 v zachovalých pozůstatcích Desek zemských, které téměř shořely při požáru Pražského hradu 2. června 1541. To, co nebylo požárem zničeno, zpracoval historik Josef Emler a vydal v roce 1870 pod názvem Pozůstatky Desek zemských Království Českého roku 1541 pohořelých. Záznamy týkající se Klecan jsou zapsány pod čísly 52 a 53. Podle pověsti o vzniku obce, kníže Přemysl, který prý roku 726 vystavěl sousední ves Přemyšlení, nechal roku 777 v Klecanech zřídit chrám a postavit hrad, který daroval spolu s malým územím svému věrnému služebníkovi. Po něm pak toto místo obdrželo název Klecany, neboť byl kulhavý, tedy klecavý. Oblast dnešního katastru města byla osídlena již odpradávna. V roce 2000 bylo v lokalitě Na Hradišti odkryto slovanské pohřebiště z první poloviny 10. století, které je svými unikátními nálezy významem totožné s pohřebišti na Levém Hradci a na Pražském hradě. V Čertovce jsou ještě dnes znát valy, cesty a pozůstatky velkého hradiště, které by mohly být podle posledních výzkumů Pravý Hradec. V severozápadním sousedství kostela, na místě dřívější tvrze, se nachází zámek. Přestavba tvrze na zámek probíhala koncem 17. století za Václava Vojtěcha ze Šternberka. V letech 1827 a 1857 zámek vyhořel a obnoven byl v empírovém slohu. Od roku 2004 zde probíhá rozsáhlá rekonstrukce celého objektu. Kousek pod náměstím Václava Beneše Třebízského směrem do Klecánek stojí zajímavá budova bývalého městského pivovaru, pražírny kávy a také obchodu U Felixů. Dnes je to pouze torzo budovy s továrním komínem, na fasádě zbytkem nápisu Antonín Felix a ve štítě datem poslední přestavby v roce 1904. V obchodě jsou ještě zbytky regálů z dvacátých let minulého století. Dochovaly se i pivovarské sklepy, stav celé stavby je však havarijní. Z náměstí ke kostelu vedou schody z roku 1852. Spodní část se znatelnými stopami rekonstrukcí je stále používána. Horní část, která končí u boční branky ke kostelu, již neúprosně mizí mezi bujným porostem. Na severní straně obce bylo v meziválečném období zřízeno vojenské letiště, které se stalo za 2. světové války významným strategickým bodem. V březnu 1945 nad ním proběhla letecká bitva, kterou mohli pozorovat lidé z širokého okolí. Po válce bylo letiště odevzdáno vojenskou správou do rukou Českého národního aeroklubu, který je využíval jako letecké výcvikové středisko pro Prahu a jako sportovní letiště vůbec. V 50. letech 20. století došlo k jeho zrušení. Dnes je rovná, travnatá plocha využívána leteckými modeláři. V letech 1876 až 1884 ve městě působil jako kaplan Václav Beneš Třebízský. Třebízského románová tvorba je podobná tvorbě Aloise Jiráska, jeho oblíbeným tématem bylo taktéž husitství, ale věnuje se i jiným obdobím českých dějin od prvopočátků až po 19. století. Děj mnoha Třebízského děl je zasazen do kraje, kde se autor narodil a působil, tedy na Slánsko, Berounsko a do okolí Klecan. Dějepisně byl rozhodně přesnější než Jirásek. Jeho působení a pobyt připomínají dva pomníky, od Josefa Václava Myslbeka z roku 1894, od Ladislava Šalouna z roku 1898 a pamětní síň na faře. Od roku 1896, kdy převzal správu klecanských sadů a zahrad, zde působil botanik, specialista semenář Václav Maruška. Veškerou svoji činnost upíral na rekonstrukci a zvelebení Klecan i okolí. Zakládal ovocnářské a okrasné školky, zvětšoval, obnovoval a doplňoval zámecký park, zkrášloval zeleň Klecan a hlavně začínal přeměňovat pastviny v okolí na ovocné sady plné třešní a jabloní. Václav Maruška zůstal Klecanům věrný až do své smrti. Zemřel ve věku nedožitých sta let 8. ledna 1948 a je pochován na Klecanském hřbitově.
