Památky a zajímavosti Jindřichov
Historickými dominantami obce Jindřichov jsou kostel sv. Mikuláše a zámek.
Zámek Jindřichov je obklopen rozlehlým parkem (4,73 ha), který byl zařazen do druhé kategorie a patří k nejcennějším a nejzachovalejším parkům v okrese Bruntál. Park byl založen Hodici ve slohu francouzském v 1. polovině 17. století. V 1. polovině 19. století byl park upraven do přírodního krajinářského slohu. Současně vynikající uspořádání parku vzniklo po úpravách provedených v roce 1870 zahradníkem Wikolou a v roce 1892 zahradníkem J. Křížkem. K nejvýznamnějším jehličnatým dřevinám parku patří podle dr. Kříže - smrk pichlavý, borovice vejmutovka, tsuga kanadská - dvoukmenný exemplář. K nejvýznamnějším listnáčům v jindřichovském parku patří dřezovec trojtrnný, nahokvětec kanadský, liliovník tulipánokvětý, platan javorolistý, platan západní a trnovník akát.
Park je ozdoben mnoha sochařskými a kamenickými doplňky, které jsou chráněny. Nejstarší z nich jsou plastiky dvou lvů z mramoru, instalované před průčelím (18. století). Z 1. poloviny 19. století je soubor šesti váz. Byly zhotoveny z kovu ve slohu empírovém. Zaujme i kašna před průčelím zámku, je z umělého kamene. Zdobí jí soška dítěte vzhlížejícího k nebi a objímajícího celou labuť s rozepjatými křídly. Po stranách hlavního průčelí zámku zaujmou antikizující sochy mladého a staršího muže. V parku najdeme ještě sochu F. Schillera (zhotovená vídeňským Josefem Rählichem v roce 1872), sochy svatých (svatého Huberta z kovu a sv. Kryštofa), sochu pastýře hrajícího na flétnu a sousoší rodiny napadené vlčicí. Všechny jmenované sochy jsou z poloviny minulého století. Rovněž altánek v parku je chráněn.
Sousoší Panny Marie
U mostu přes Petrovický potok poblíž hlavního vstupu do zámeckého areálu v Jindřichově se nachází umělecký cenné a památkově chráněné sousoší Panny Marie. Podnět k vytvoření sousoší dala hraběnka Kordula Bartensteinová. Sousoší bylo dokončeno v r. 1757. Autorem architektonického návrhu je krnovský stavitel Gans, sochy zhotovil Václav Henisch a nátěry jsou od krnovského malíře Josefa Wolfa. Sousoší je velmi členité. V kartuších se nacházejí znaky donátora Jana K. za Bartensteina. Reliefy znázorňuj sv. Jana Nepomuckého, sv. Rozálii, sv. Terezii a vzkříšení Lazara. Podstavec je dále zdoben sochami svatých: Sebastiána, Rocha, Ignáce a Karla Boromejského. Na podstavci je vztyčen komolý hranol zakončený zeměkoulí obtočenou hadem, na něm stojí socha Panny Marie. Výška sousoší je 10 m. Sochy a kartuše jsou z vápence, ostatní z pískovce. V roce 1957 bylo sousoší státem restaurováno, práce provedl akademický sochař Aleš Rozedral z Ostravy. Morový sloup je z doby třicetileté války (1618 - 1648), kdy byla obec postižená morem. Dnes je v těchto místech lipová alej. Další rekonstrukce sousoší byla provedena roku 2003.
Kostel sv. Mikuláše
Vznik současného kostela sv. Mikuláše, koncipovaného na způsob římské baziliky, je poměrně přesně doložen archivními prameny v roce 1672. Tehdejší majitel jindřichovského panství, Ludvík Maxmilián z Hodic spolu se svou manželkou Izolepu Pavlínou, rozenou Orlíkovou z Laziska, nechal kostel vystavět v letech 1671–1673, třebaže patronátní právo k němu náleželo od počátku olomouckého biskupství.
Jindřichovský kostel byl od počátku kostelem farním s přilehlým hřbitovem. Od doby svého založení v roce 1671 se příliš neměnil. Ranně barokní podobu s bazilikálně koncipovaným trojlodím, půlkruhovým závěrem a vestavěnou kvadratickou věží v západním průčelí si dochoval až do současnosti. V roce 1844 postihl Jindřichov obrovský ničivý požár, který zasáhl také farní kostel. Kostel sv. Mikuláše v Jindřichově prošel během tří staletí několika stavebními úpravami, které ale nepotřely jeho základní ranně barokní hmotový rozvrh a výraz. 19. století vtisklo interiéru kostela pseudobarokní podobu vhodně kombinovanou s barokní strukturou stavby. Při rekonstrukci věže byly v roce 2004 do kopule vloženy dokumenty ze současnosti obce jako „Odkaz budoucím generacím".
