Historie obce Karlova Studánka
Historie místa ležícího v průměrné nadmořské výšce 800 metrů se píše od počátku 16. století. Po neblaze proslulé bitvě na Bílé hoře připadl zdejší kraj Řádu německých rytířů. Už tehdy se objevují první doložené záznamy o blahodárném účinku zdejšího povětří a podzemních minerálních pramenů, které vyvěrají z rašelinišť. Zlomovým rokem pro zdejší lázně byl rok 1780, kdy byl objeven Maxmiliánský pramen a v jeho okolí byly postaveny první ještě dřevěné lázeňské domy.
Spolu s lázněmi začala vzkvétat i osada, kterou založil Maxmilián II. František. Původní název obce zněl Hinnewieder, a to z toho důvodu, že pro první pacienty nebylo v místě vhodné ubytování. Bydleli tehdy v nedalekých hutních osadách, a to v obcích Ludvíkov nebo Malá Morávka, a na léčení do lázní pouze docházeli tam a zase zpátky (německy: hin und wieder). Tento původní název byl roku 1803, po objevení nového pramene a jeho pojmenování po vnuku císařovny Marie Terezie Karlův, změněn na Karlovu Studánku. Právě devatenácté století přineslo místu největší rozmach, v této době zde vyrostla většina dnešních domů. Jejich charakteristikou jsou prvky podhorského dřevěného stavitelství v duchu antikizujícího klasicismu.
