Historie obce Libina
Písemnými prameny je Libina doložena k roku 1348. Spolu s okolními vesnicemi náležela k šumvaldskému statku. V roce 1535 se dostala k úsovskému panství, jež bylo v držení pánů z Boskovic. Dědictvím přešla na majetek Bedřicha ze Žerotína, který ji roku 1568 prodal královskému městu Uničovu. Uničovským městským statkem zůstala Libina až do vzniku vrchnostenského zřízení, město zde mělo mimo jiné příjmy z palírny, mlýna a lesního revíru.
Po roce 1848 se Libina stala součástí šumperského politického i soudního okresu a nastala kvalitativně nová etapa jejího rozvoje. Na tradice řemeslné textilní výroby již z konce 18. století navázala od roku 1821 manufaktura Norberta Langera, z níž se stala v letech 1886 až 1890 skutečná továrna - mechanická přádelna, která v meziválečném období poskytovala až 900 pracovních příležitostí. Dalšími textilkami byly firmy Kauer, Pabel, Federmann, Blaschek a několik dalších. Většina z nich zanikla za odbytové krize ve třicátých letech. Síťové a drátěné pletivo vyráběla od roku 1875 Zimmermannova továrna. V provozu byly v meziválečném období dvě cihly, tři kamenolomy, tři mlýny a větší počet řemeslnických živností.
Znak obce je odvozen od staré pečeti s vyobrazením farního chrámu sv. Jiří na rovné půdě mezi dvěma listnatými stromy. V obecním znaku připomíná tuto pečeť a tedy i zasvěcení kostela praporec se svatojiřským červeným heroldským křížem, který třímá v tlapách zlatý lev pánů ze Šumvaldu. Období vlády Lichtenštejnů je prezentováno dolní polovinou štítu čtvrcenou zlato -červeně, tedy v rodových lichtenštejnských erbovních barvách. Návrh obecního praporu vychází z popisovaného návrhu znaku, je pouze náležitě zjednodušen. Modrý potok znázorňuje Libinský potok, protékající katastrem obce.
