Historie obce Ploskovice
Ploskovice jsou sídlištěm pravěkého původu, připomínané počátkem 13. století v českém přepisu zakládací listiny litoměřické kapituly z roku 1057 a znovu pak v jejím druhém znění z roku 1058. Do roku 1188 je vlastnil šlechtic Hroznata, který je věnoval řádu Johanitů (Maltézští rytíři) a umožnil tak vznik řádové komendy, která zde byla až do husitských válek. V roce 1436 zapsal (věnoval) panství Ploskovice král Zikmund někdejšímu husitskému hejtmanu Jakoubkovi z Vřesovic, který potom užíval predikátu „z Ploskovic". Vřesovičtí (z Ploskovic) opevnili budovu někdejší řádové komendy Johanitů a adaptovali ji na své sídlo. V 16. století se majitelé Ploskovic často střídali. V letech 1545 - 1575 bylo původní panské sídlo přestavěno na zámek. V průběhu třicetileté války (1618-1648) byly Ploskovice několikrát vypáleny. V roce 1650 zahájila Marie Sidonie, dcera hraběte Jindřicha Šlika, obnovu zámku, ale v roce 1663 byla nucena Ploskovice prodat vévodovi Jindřichovi Sasko-Lauenburskému. Po smrti jeho syna Julia Františka Sasko-- Lauenburského získala Ploskovice jeho dcera Anna Marie Františka, podruhé provdaná za Jana Gastona III. (1737), velkovévodu toskánského a posledního příslušníka rodu Medici. V letech 1720-1725 nechala Marie Anna Františka starý zámek zbořit a vystavěla zde nové letní sídlo, patrně podle návrhu litoměřického architekta Oktaviána Broggia. Po Marii Anně Františce přešly Ploskovice na bavorského kurfiřta Maxmiliána Josefa III. z rodu Wittelsbachů, za jehož vlády v roce 1775 vypuklo na panství selské povstání.
