Historie obce Slatina
Písemně je ves poprvé zmiňována 1327, kdy Božetěch ze Slatiny vysadil rychtu v nedalekém Milíčově. Vladykové ze Slatiny seděli na dvorci pod vsí, ta však koncem 14. století zpustla. Ondřej řečený Špalek, vnuk Božetěcha, získal roku 1406 Zvíkovec, kde se usadil. Slatina se stala součástí zvíkovského panství, které před polovinou 15. století na krátký čas získali pánové z Dubjan. Od nich jej koupil Václav z Brodů, jehož rod jej držel až do roku 1561, kdy jej Bohuslav z Brodů prodal Johance z Kolovrat. I ta nedržela Slatinu dlouho a roku 1570 ji prodala Janu Chlumčanskému z Přestavlk. Od něj získal roku 1584 ves Jan Týřovský z Ensidle na Hřebečníkách a Skryjích a o rok později ji připojil ke chříčskému panství.
V průběhu třicetileté války byla Slatina vypálena, v roce 1651 bylo ve vsi pouhých sedm usedlostí s 35 obyvateli, roku 1654 devět usedlostí. Roku 1701 prodali bratři Týřovští pro velké dluhy chříčské panství včetně Slatiny hraběti Václavu Josefu Lažanskému za 211 tisíc zlatých a 500 zlatých klíčného. K roku 1713 bylo ve Slatině 15 usedlostí se zhruba stovkou obyvatel. Po smrti V. J. Lažanského roku 1715 dědila panství jeho manželka, hraběnka Marie Gabriela Lažanská, která odkázala část chříčského panství, notně zadluženého, pražskému Ústavu šlechtičen. Zbylou část spolu se Slatinou získal ústav roku 1764 a držel až do zániku patrimoniální správy.
Slatina se stala samostatnou obcí v politickém okrese Kralovice. V roce 1900 bylo ve vsi 35 domů, ve kterých žilo 256 obyvatel.
