Historie obce Praha-Běchovice
O původu jména Běchovice a dalších zajímavostech
Ve své knize "Místní jména v Čechách" uvádí Dr.Antonín Profous původ města Běchovic takto: Běch byla asi původně zkratka jména Bělec, Běhan. Příjmení Běch je doloženo z roku 1380, kdy žil v Polepích Prokop Běch. Založení obce lze předpokládat do doby, kdy jednotlivá sídliště byla nazývána dle stařešiny rodu. V knize Václava Vladivoje Tomka Děje královsktví českého jsou v doložené mapě Běchovice uváděny již v polovině 12.století /ze župního zřízení/.
První písemná památka
První písemná památka o Běchovicích se nám zachovala v listině Anežky z roku 1228 potvrzená papežem Řehořem IX. ze dne 2.června roku 1229, v níž je uvedena mezi dvanácti vesnicemi náležejícím ke statkům jeptišek řádu sv.Benedikta na Pražském hradě i naše obec Běchovice.
Další zmínky nalezneme roku 1353 im curiam /o historii/ Walhendorf, /in Walendorf nebo Walhendorf/, což by se dalo přeložit jako Wahlhendorf-Wahl-Vlach + Dorf = ves, což je buď Vlachva nebo ves, v níž bydlé Vlaši /Italové/- 1386 in villa Biechowice, 1435 na dvoru v Běchovicích, 1448 z Běchovic, 1654 Biechovicze (Berní rula).
Ve 14.století, kdy se ves uvádí jako Waldendorf nebo Walhendorf neboli česky Vlachovice, zde bylo několik dvorů pražských měšťanů. U dvou z nich, ležících u silnice z Prahy do Úval, vznikly časem trvze.
První doložená stavba
První tvrz, doložená v novoměstském manuálu pro období před rokem 1413, stávala pravděpodobně na místě dnešního hostince Na Staré poště (č.p. 1). Jejím prvním známým majitelem a snad i stavebníkem byl významný staroměstský měšťan Johánek Ortlův zvaný Domšík od Bílého zvonu na Staroměstském náměstí (č.p. 605). Když byl Johánek Domšík jako přední stoupenec české strany na rozkaz německých konšelů na Staroměstské radnici roku 1413 popraven, přešel rodový majetek na jeho manželku Markétu. Po její smrti v roce 1417 na její syny Janka a Václava - pozdějšího pražského kanovníka.
V roce 1421 Staroměstská rada zkonfiskovala oběma bratrům, kteří mezitím odešli do emigrace, jejich majetek (také v Běchovicích), a předala jej staroměstskému měšťanovi Václavu Bílému. Po jeho smrti koupil v roce 1427 tuto běchovickou tvrz se dvorem novoměstský měšťan Jan Holý z Příkopů, jinak zvaný Janek Puškařík. Ten ho užíval zřejmě až do své smrti. Jeho manželka Ofka zdejší pooplužní dvůr držela až do roku 1455, kdy ho král Ladislav jako odúmrť po Domšíkovi daroval Janovi ze Zbyslavice. Tvrz zřejmě zanikla v době husitských válek.
Dvůr pak patřil několika vlastníkům. Roku 1568 ho od Vojtěcha z Vřesovic zakoupila vdova Salomena Zápská ze Záp pro své syny a patřil k Dubči. Zápští dále rozšiřovali svůj majetek, neboť v roce zakoupili dědiny k Dubečku, roku 1585 Koloděje a Stupice a v roce 1588 Kyje. Posledním držitelem běchovického dvora byl Adam Záp ze Záp.
Druhá běchovická tvrz, zmiňovaná v písemných pramenech teprve roku 1543 stála pravděpodobně na území dnešního statku (č.p. 2). Původně zde měl dvůr pražský měšťan Mikuláš Fridinger, který ho vlastnil podle nejstarší staroměstské knihy od roku 1332. Jeho syn Smil, zvaný Štědroň, pobýval často v Běchovicích a kolem roku 1348 zdejší vesnici rozšířil.
