Historie obce Běleč nad Orlicí
Jméno obce je odvozeno z osobního jména Bělec a původně znělo Bělcův, tj. dvůr. Od 14. do 16. století obec několikrát změnila název. Německý zápis z roku 1837 zjednodušil českou podobu jména na Belč a od roku 1921 je úřední název obce Běleč nad Orlicí.
V Bělči byla osada již v době předhistorické, jak to dokazují sídelní jámy na poli Josefa Kroupy, kde byly roku 1905 nalezeny sekyrky a pazourkové odštěpky z mladší doby kamenné a starší doby bronzové. Běleč a Bělečko spolu s rozsáhlými lesy náležely ke knížecímu dvoru na Chvojně. První písemná zmínka o obci se datuje roku 1336, kdy byla obec spolu s jinými dána králem Janem do zástavy vyšehradskému proboštovi Pertoldovi a Janovi a Jindřichovi z Lipé. V roce 1588 bylo v Bělči 22 usedlostí. V urbáři panství Pardubického z roku 1617 se uvádí v Bělči 22 usedlých, kteří platili svatojirského a svatohavelského úroku 9 kop 35 grošů a odváděli 2 slepice. Při tom se též připomíná, že ves Běleč patří k lesu Nové království. Po třicetileté válce zde zůstalo 10 pustých usedlostí. V roce 1770 bylo v Bělči 30 usedlostí, které byly označeny již nynějšími čísly. V první polovině 19. století se Běleč rozrůstala, v roce 1840 měla 267 obyvatel, byly zde dvě školy. Roku 1859 byl zřízen evangelický hřbitov z toho důvodu, že místní evangelíci měli v první polovině 19. století potíže s ukládáním svých zemřelých na společný hřbitov v Krňovicích. Od roku 2001 je hřbitov pod správou obce.
Do roku 1849, kdy se stala obcí samostatnou, změnila Běleč několikrát majitele. V roce 1875 byla přidělena k okresu královéhradeckému. Na Bílou sobotu roku 1883 zničil značný požár téměř všechny dřevěné stavby, zachovaly se pouze dřevěná chalupa čp. 11, srub při čp. 38 s pavlačí na dřevěných sloupech a mlýn v lese. Oheň se v menší míře přenesl až do sousedních Nepasic.
V obci se zachovaly staré zemědělské usedlosti z minulého století, které dotvářejí zemědělský charakter obce. Náves a z ní vybíhající uličky jsou obestavěny jak původními zemědělskými objekty, tak novější zástavbou. Domy si často ponechaly původní vzhled, hladinu i výšku zástavby a mnohé i hodnotnou řadu architektonických detailů. V obci i přilehlém okolí najdeme značné množství lip, které již historicky do obce patří a v době květu jsou její krásnou výzdobou.
