Historie obce Pacetluky
Původ jména obce není zcela jasný, domníváme se však, že pochází od řemeslníků „pecetluků“, kteří z hliněných válců utloukali pece na chléb a krby na vaření. Ať je tomu jakkoliv, Pacetluky náleží mezi nejstarší obce v okolí i na Moravě.
První písemná zmínka o Pacetlukách pochází z roku 1131, kde v listinách olomouckého biskupa Zdíka příslušely k arcijáhelství přerovskému a psalo se o Pecotulcech. Jelikož se v té době církevní a státní zpráva kryla územím, náležely Pacetluky ve 12. století ke hradskému obvodu Přerova. Pacetluky zůstaly zbožím církevním až do roku 1848.
Po zavedení lenního systému v polovině 13. století olomouckým biskupem Brunou, to jest, že olomoucký biskup udílel určité statky v dočasné držení za určité služby, poplatky atd., střídaly se v držení vsi Štemberkové, páni z Prusinovic, z Víckova a Žerotínové. Počátkem 17. století kardinál Dietrichstein ves daroval olomoucké kapitule, aby z výnosu statku byla vydržována kaple sv. Stanislava v olomouckém kostele.
Že okolí Pacetluky bylo obydleno již v pravěku, dokazují na místních polích nalezené kamenné mlaty, sekerky a pazourkové nožíky. Jeden z největších nalezených kamenných mlatů na Moravě je v současné době součástí historických sbírek olomouckého vlastivědného muzea. Jako nálezce tohoto mlatu byl označen rolník z Pacetluk, Jan Stojan z čp. 23. Dalším důkazem jsou archeologické nálezy mohylových pohřebišť na teritorium kosteleckého lesa, které se řadí do mladší doby kamenné a bronzové.
Svým historickým vývojem se nelišily Pacetluky od okolní vsi. Obyvatelé prožívali své radosti a strasti, doléhaly na ně robotní povinnosti a sužovala je válčící vojska, táhnoucí krajem. S vojsky přicházelo drancování, bída, nemoci a morové epidemie. K zajímavostem patří pověst o tom, že roku 1214, za českého krále Václava, trpěl náš lid vpádem divokých Tatarů, kteří se přihrnuli do kraje mezi Olomoucí a Hostýnem. Podle této pověsti utekli obyvatelé Pacetluk do blízkých lesů. Tataři našli pouze prázdnou ves bez lidí, dobytka a zásob. Napadlo je, že jsou všichni ukryti v lese a aby někoho vylákali a přinutili k vyzrazení úkrytu, vyjížděli na lesní stráně a volali: „Kačo, Terezo“. Zda se jim tato lest podařila, není známo. Od těch dob se částem lesů nad obcí říká „Kača“ a poblíž „Tereza“.
