Okolí a příroda Hlohovice
Památné místo DOUBÍ
Ze Svinné směrem na Kamenec po pravé straně se nachází památné místo tzv. Doubí. Dříve to byl háj mohutných rozložitých dubů, z nichž některé byly stářím vykotlané a některé úplně duté.
Starodávná pověst vypráví, že tento háj byl předvěkým pohanským obětištěm. Tvoří podkovu, obrácenou k jihu, v jejím středu bývalo vlastní obětiště. Ještě po věcích kvetly na něm drobné červené růžičky, jako živá připomínka dávných krvavých obětí. Na nejdůležitějších místech podkovy rostlo ještě před nekolika desetiletími devět mohutných, staletími vykotlaných dubů.
I když nelze na základě historických pramenů nebo archeologických výzkumů prokázat věrohodnost prastaré pověsti o Doubí, jako místě pohanských bohoslužeb, dokazuje nicméně nález zlatých mincí z 3. století našeho letopočtu, že Doubí (mince byly nalezeny na poli poblíž něho) muselo být místem starobylého významu, buďto vojenským nebo kupeckým stanovištěm a také bohoslužebným či jiným lidovým shromaždištěm. Vedlo k němu i několik, dnes už sotva znatelných cest a je známo, že k Doubí vedla přímým směrem i cesta z bývalé vladycké tvrze.
Mohylu s kamenným křížem uprostřed Doubí dal zbudovat v roce 1847 tehdejší nájemce velkostatku Svinná František Jahnl. I on a jeho paní podlehli zřejmě kouzlu tohoto místa, ačkoliv ho zároveň, jako Čech, kterým byl, německým nápisem vytesaným na pomníku, znesvětil. Všechny duby dal v roce 1906-1907 vykácet správce liblínského panství Jan Čermák. Po stranách pomníku
zasadil v téže době lesní hajný Vejvoda dva mladé doubky, z nichž jsou dnes již mohutné stromy. Přesto, že původní starobylý ráz Doubí nebyl zachován, zůstává Doubí i nadále památný místem a pomník, který tam stojí, nám připomíná konec jednoho ze smutných údobí našich dějin, tj. konec neúprosné vlády šlechty nad poddaným vesnickým lidem - konec Feudalismu.
