Historie obce Damníkov
Místní jméno má původ v osobním jméně Damík, jak dokládá první česká podoba zápisu místního jména z roku 1393 Damykow. Při úředním stanovení místního jména roku 1854 na dnešní Damníkov tak vlastně došlo k omylu, neboť se předpokládalo, že podoba Damíkov je nářeční a jazykově správný je tvar Damníkov.
V souvislosti se založením litomyšlského biskupství a ustavováním jeho diecéze se roku 1349 ves uvádí jako farní. Roku 1358, kdy zbraslavský klášter směnil Lanškrounsko a Lanšpersko s litomyšlským biskupem za vhodnější statky blíže u Prahy, nebyl Damníkov do této smlouvy zahrnut. Zbraslavští cisterciáci jej později prodali odděleně, podobně jako nedaleký Trpík. Někdy na konci 14. nebo začátkem 15. století se ves nějakým způsobem dostala do majetku lanškrounského augustiniánského kláštera, založeného roku 1371 litomyšlským biskupem Petrem Jelitem. Snad právě lanškrounští řeholní kanovníci nechali v Damníkově vystavět bývalý gotický kostel, který měl v nebezpečných dobách poskytovat ochranu farníkům. Jeho masivní věž opatřená střílnami se totiž po odstranění venkovního dřevěného schodiště mohla proměnit v bezpečné útočiště.
Už roku 1421 ale lanškrounští augustiniáni museli z města uprchnout do bezpečnější Olomouce. Zde se později usadili natrvalo a marně se domáhali navrácení svých českých majetků. Ještě roku 1460 jejich právní nároky mj. na Damníkov svým privilegiem výslovně potvrdil král Jiří z Poděbrad, ale někdejší biskupské statky včetně klášterních vesnic zůstaly pevně ve světských rukou.
Existence osady je doložena k roku 1304. V roce 1349 patřila k litomyšlskému biskupství, později byla majetkem augustinského kláštera v Lanškrouně. Zhruba od konce 15. století až do zániku patrimoniálního zřízení v roce 1848 byla součástí lanškrounského panství.
