Historie obce Pěčnov
K založení obce došlo v 15. století a v písemných pramenech se objevuje v roce 1435. V roce 1569 patřila obec k panství Vlachova Březí. V roce 1654 se užíval název Pěčnovo. Tehdy zde žilo celkem šest obyvatel ve dvou chalupách (Paškovská a Krejčovská). V roce 1697 a 1703 obec dvakrát vyhořela, zbylo jen jedno stavení. Název se měnil hned několikrát. V roce 1676 se uvádí Pěčínov, v roce 1720 německý tvar Peitschnau, v roce 1790 Bietschnau a v roce 1840 Píčnov. Úředně byl název upraven v roce 1854 na Píšnov a teprve od roku 1903 se začal používat tvar Pěčnov. V roce 1930 bylo při sčítání obyvatelstva v obci zjištěno 139 osob, které bydlely ve 28 domech.
V roce 1879 byl v obci největší požár, kdy vyhořelo 19 domů. V roce 1848 zažili obyvatelé Pěčnova největší povodeň. Nejsilnější bouře se nad obcí přehnala v roce 1920. Za patnáct minut jejího běsnění došlo ke dvěma smrtelným zraněním. Bouře měla takovou sílu, že povalila i mnoho topolů, které byly dominantou kolem cesty. Nejvíce lidí, a to 178, žilo v Pěčnově za první republiky. Mezi nejzáhadnější událost v obci je považována tragická příhoda v místní kapličce. Od roku 1864 se zde totiž zvonilo proti bouřce. Toto zvonění bylo nápadem Vojtěcha Soumara, který byl právě při jednom takovém zvonění, v kapličce roku 1897, zasažen bleskem.
