Historie obce Dolní Bojanovice
První písemná zmínka o existenci osady se objevuje v darovací listině v roce 1196. Původně obec patřila pánům z Kunštátu. Důležitým zdrojem příjmu vrchnosti bylo rybníkářství a vinařství. První písemný doklad o pěstování vína v obci pochází z r. 1505. O tom, že bojanovský „ryzlink" měl znamenitou pověst, svědčí i to, že se dodával na císařský dvůr do Vídně. Z roku 1738 pochází listina o zákazu padělání bojanovského ryzlinku. Obec a její okolí velmi trpělo četnými válečnými nájezdy, o čemž svědčí řada zaniklých osad. Od roku 1511 do roku 1848 se ves Dolní Bojanovice stala majetkem hodonínského panství. V 19. století byla vesnice mnohem méně zastavěna. Byly tu dva prostory, označené jako „rajčurňa pro vojáky", které sloužily pro výcvik vojenských koní. Každý rolník musel v té době živit dva vojáky a dva koně. Zajímavou roli měl v té době obecní úřad - v případě morové nebo jiné nákazy, při které zemřel větší počet lidí a pole by proto zůstala neobdělaná, dával starosta dohromady manželské páry z vdovců a vdov, protože jedinec by obdělávání pozemků sám nezvládl. Po roce 1848, kdy byla zrušena robota a poddanství, se zde rozvíjí velmi bohatý spolkový a kulturní život. V roce 1905 bylo v Dolních Bojanovicích založeno rolnicko-vinařské družstvo „Zádruha", první v hodonínském okrese a v českých zemích vůbec. Před I. světovou válkou vznikly též tělovýchovné spolky Orel a Sokol, v roce 1906 byl založen Sbor dobrovolných hasičů.
