Historie obce Luleč
První písemná zmínka o Lulči je z roku 1349. Šlechtic Oldřich Skála z Lulče ostře vystoupil v roce 1415 na koncilu proti pomluvám, které hlásali o Českém království Husovi nepřátelé. Škola se v obci datuje okolo roku 1533. V roce 1645 ves vydrancovalo a zapálilo švédské vojsko. Ke stavbě kostela sv. Isidora, patrona zdejších rolníků, došlo v roce 1739. Farní chrám sv. Martina byl dostavěn v roce 1753. Jak šla staletí, drancovala obci další vojska a živelné pohromy. Zejména mládež se však také uměla veselit - až do roku 1870 probíhaly v obci každoročně v únoru tzv. školní radovánky, při nichž se mladí chlapci převlékali za vojáky, chodili s bubnem po vesnici a vybírali od sousedů, co kdo dal na učitele. Roku 1889 v Lulči vznikl Sbor dobrovolných hasičů a TJ Sokol. V roce 1926 se na novém jevišti sokolovny konalo první divadelní představení lulečských ochotníků.
Za 2. světové války se konala v obci řada sabotážních akcí. Poválečný vývoj je ve znamení budování moderní obce.
Zdejší kraj okouzlil řadu slavných osobností, např. spisovatele Jiřího Mahena, který se zde inspiroval k napsání pohádky „Hrobař a smrt". Častými hosty obce byli svého času také brněnští básníci Oldřich Mikulášek, Josef Kainar a Jan Skácel, spisovatel Ivan Kříž, populární herečky Věra Ferbasová, Jiřina Štěpničková a Vlasta Fialová. V roce 1921 a 1936 obec mohutnými slavobránami uvítala prezidenta T. G. Masaryka.
