Historie obce Kornatice
Dnešní Kornatice leží na okraji kolonizačního území Staré Plzně, avšak počátek jejich středověké historie odhadujeme až později. První historická zpráva o obci je z roku 1368. O roce 1375 se dozvídáme z latinsky pasného pergamenu, že Vácslav z Kamýka koupil od Mikuláše z Kamýka a Přibíka z Kornatic polovici země v Kamýce za 5 kop grošů. V berním rejstříku z roku 1379 je jako spolumajitel uváděn bratr Přibíka, Jindřich "Cunraticz villa, pars Przibiconis et Henrici fratrum". V létech 1395 až 1411 měli majitelé Kornatic podací právo k mešenskému kostelu. Roku 1395 navrhoval kněze v Mešně Bušek z Kornatic a v roce 1407 Jan z Kornatic spolu s Jaroslavem z Homberka. Jan a Přech z Kornatic se zasloužili o to, že dnes známe jejich rodový erb.
Do dnešních dnů se zachovaly tři listiny pečetěné Janem (1418, 1419, 1437) a rovněž šest pečetěných Přechem (1446 až 1460). Většinou se jedná o svědectví při převodech majetku či soudních sporech. Ze studií A.Sedláčka víme rovněž to, že bratři Jan, Petr a Přech z Kornatic vlastnili tvrz a ves Bělčice. Od roku 1418, kdy ji koupili od Markvarta z Těchařovic, ovšem roku 1422 tam již sídlil Jiřík z Běšin. Roku 1483 získal Ivan z Kornatic polovinu Vejprnic a během let získal i druhou část ze správy hradu Buben. Pak však zemřel a nedlouho po něm, před rokem 1496, zemřely i jeho dcery. V roce 1483 (1423) je rovněž jmenován Abrahám z Kornatic seděním na Malejovicích. To jsou poslední stopy po tomto prvním známém rodu z naší vesničky. Z toho vyvozujeme, že Kornatice v té době již měly nového majitele.
Kornatice byly ve druhé polovině 15. století spojeny se Žákavou a Milínovem a později spolu se Žákavou připojeny ke Spálenému Poříčí. Po pánech ze Skuhrova a pak z Donína roku 1587 koupil poříčský statek Karel Kokořovec z Kokořova a připojil ho ke svému šťáhlavskému panství. Manželka Karla Kokořovce, Marjána Kokořovská ze Svárova, přikoupila roku 1604 ještě nebílovské panství. S Nebílovy pak Kornatice prodělávaly další svoje osudy. Roku 1673 je koupil Servác Engel z Engelflusu, pražský měšťan. Jeho syn Arnold pak prodal statek roku 1685 zpět Janu Jindřichu Kokořovcovi. Nebílovy s Kornaticemi koupil v roce 1705 Adam Jindřich, hrabě ze Stejnau. Po jeho smrti koupila panství Antonie Josefa Černínová z Kühnberka. V černínském rodě se panství udrželo do roku 1816, kdy zdědil veškerý majetek Kristián Waldstein.
Kornatice byly vždy malou osadou. O jejich obyvatelstvu nevíme před třicetiletou válkou téměř nic. Jen k roku 1521 v závěti pláteníka Říhy v Plzni nalézáme dluh 18 kop a 18 grošů českých jakéhosi Pavla z Kornatic. Na tehdejší dobu to byla částka značně vysoká. Také Kornatice a jejich okolí nebylo ušetřeno těžkých pohrom.
Panský dvůr byl vystavěn znova od základů, neboť selské stavení Jindrovského, které mu dříve sloužilo, sešlo. Dvůr sloužil především pro chov jalového dobytka a vepřů.
Největší rozvoj obce byl ve 2.polovině 18.století a na začátku 19.století.
Přibývalo také obyvatelstvo. Domy byly jednoduché, přízemní, přizpůsobené pro obývání a pro hospodářské účely. Jen jeden a to panský dvůr, nově postavený v roce 1848, byl kamenný. Panský dvůr byl pokryt taškami, ostatní doškami. Způsob hospodaření nebyl nijak pokročilý, stav dobytka byl nízký a tím trpěla pole. Z průmyslových podniků tu byl pouze mlýn se dvojím složením a k němu patřila i pila. Obojí patřilo mlynáři Hrdličkovi, který zůstával v č. 29 u Šlaufů. Pila zanikla někdy v letech 1860-1870. Potašárna, tedy flusárna, už byla mimo provoz.
Další vliv na růst výstavby a počtu obyvatelstva mělo rozšiřování průmyslu v Sedlci, Hrádku a v Rokycanech a nedozírný dosah mělo pro celou krajinu otevření provozu lokálky na trati Rokycany - Nezvěstice 1.srpna 1883. Kornatice a celé jejich okolí bylo tak napojeno na hlavní železniční trati a lidé již nebyli odkázáni na omezený výdělek v obci a nejbližším okolí.
