Historie obce Lanžhot
První písemný doklad o existenci osady na soutoku je z roku 1131, o založení městečka s názvem Landshut je zmínka roku 1348. Staré městečko mělo oválnou dispozici, u níž nelze vyloučit jakési jednoduché ohrazení či opevnění. Postupným rozšiřováním však bylo původní rozvržení značně setřeno a dnes díky velkému počtu obyvatel je půdorys Lanžhota velmi komplikovaný. Uprostřed návsi se nachází kostel Povýšení svatého Kříže a radnice. Poloha Lanžhota na hranici tří zemí - Moravy, Uher a Rakouska - poznamenala také jeho osudy, neboť přes městečko se mnohokrát převalila vojska cizí i domácí, přičemž důsledky pro obyvatele byly nezřídka naprosto stejné. V roce 1496 se Lanžhot dostal do majetku Lichtenštejnů. V roce 1619 byl spojen se statkem ranšpurským, proto jej Jan Amos Komenský na své mapě zakreslil do Rakous, i když vždy náležel k území Markrabství moravského. Od r. 1900 byl Lanžhot označován jako městys až do ustavení národního výboru. Po celou dobu samosprávy patřil pod správní okres Hodonín. V době okupace jako jediný na celém pohraničí s německy mluvícím obyvatelstvem zůstal český a patřil do protektorátu a ne do Velkoněmecké říše. Na sklonku druhé světové války byly ve dnech 5. - 11. dubna 1945 o Lanžhot sváděny tvrdé boje. Lanžhot se stal první osvobozenou moravskou obcí, zaplatil za to však krutou daň, neboť za bojů zahynulo 56 občanů, 258 jich bylo zraněno a 229 domů bylo úplně zničeno. Řada občanů, jimž byl za bojů zničen veškerý majetek, přijala nabídku a odešla do pohraničních obcí, z nichž bylo po válce odsunuto německé obyvatelstvo do Rakouska a Německa. V důsledku toho došlo v obci k výraznému poklesu počtu obyvatel. Škola se ve městě připomíná již v 17. století. Dnešní budova pochází z roku 1924.
