Historie obce Kublov
Dějiny obce jsou nerozlučně spjaty s historií vrchu Velíz.Obecně se tvrdí, že je vrch pojmenován podle pohanského boha stád Velese, který byl zde uctíván a jemuž lidé přinášeli obětiny.Podle pověsti z Kosmovy kroniky byl tady v roce 1003 na lovu zajat nepřátelskými Vršovci přemyslovský kníže Jaromír, který pak na tomto místě z vděčnosti za svoji záchranu nechal postavit kapli sv. Jana Křtitele, později přestavěnou na chrám. O tom, kdy byla kaple přestavěna, neexistují žádné spolehlivé zprávy. S jistotou však lze tvrdit, že kaple existovala v době panování Jaromírova synovce Břetislava I., neboť ten jí daroval se vším příslušenstvím ostrovskému klášteru. Později, snad ve 13. století, vzniklo na Velízu probošství s klášterem, které bylo zpustošeno kolem roku 1425 husitskými vojsky táhnoucími krajem. Kostel, který byl původně dvojvěžový, byl v letech 1770–1774 opraven a přestavěn. Roku 1784 byla u něj postavena fara. Poslední rekonstrukce budovy proběhla v 90. letech 20. století. Na hřbitově u kostela se nachází hrob významného zdejšího rodáka, hudebního skladatele a pedagoga Josefa Leopolda Zvonaře, který se zde narodil v roce 1824 a zemřel roku 1865, autora obrozenecké písně „Čechy krásné, Čechy mé“. Další vzpomínky na jeho život a dílo lze shlédnout v památníku zřízeném v I. patře místní školy, před kterou stojí pomník z roku 1871, mistrovské dílo zaniklých železáren v Novém Jáchymově. V dolní části obce stojí Zvonařův rodný domek s pamětní deskou, který je typickým příkladem středočeské lidové architektury z přelomu 18. a 19. století.
V roce 2003 v Kublově proběhly velké oslavy tisíciletého výročí zachránění knížete Jaromíra a při té příležitosti byl na okraji vrcholu Velízu, za využití raně středověkých prostředků, vztyčen idol boha Velese, který je od té doby často navštěvován vyznavači kultury starých Slovanů a občas jsou zde vidět i obětiny, které mu při slavnostech poskytují.
