Historie obce Broumov
Ves rozložená na návrší nad údolím Hamerského potoka při silnici k hraničnímu přechodu Broumov - Mähring. Západní část Broumova byla před rokem 1945 samostatnou osadou - Nový Heimhausen. Řadí se mezi mladší místa Plánska, neboť první písemná zmínka pochází až z roku 1523, kdy ves náležela mezi tachovská léna. V roce 1614 byl Broumov už jako svobodný statek přikoupen Schirndingery ze Schirndingu k Chodové Plané. V rámci tohoto panství zůstal i za následujících držitelů, Haimhausenů, od roku 1621 a jejich dědiců, Berchem - Haimhausenů, počínaje rokem 1818 až do konce feudalismu. Po 110 letech samosprávy byl Broumov v roce 1960 přičleněn jako osada k Zadnímu Chodovu, posléze v roce 1980 k Chodskému Újezdu. Od roku 1990 má opět vlastní obecní úřad.
Od majitelů Heimhausenů byly ve vsi vystavěny dva zámečky. Patrně starší je Jánský zámeček - Johanneshof, napravo od vjezdu do vsi směrem od Chodové Plané. Druhý, menší zámeček vybudovaný na jižním svahu nad údolím potoka, vděčí za své založení (kolem roku 1750) Zikmundu Heimhausenovi. Tento zámeček sloužil zároveň jako objekt lesního a báňského úřadu v období 18. a 19. stol., kdy byla v okolí Broumova těžena a zpracovávána železná a měděná ruda.
První zmínky o železné huti pocházejí z r. 1749, později byla rozšířena o válcovnu plechu a r. 1841 o drátovnu, která zásobovala svými výrobky nejen Prahu, Plzeň, ale i Polsko a německé trhy. Provoz vysoké pece byl zastaven r. 1867, likvidace drátovny následovala r. 1870.
Na tuto průkopnickou činnost dosud upomínají zříceniny starého hamru v údolí i socha sv. Víta - patrona měditepců před zámečkem.
Svojí architekturou osobitý kostelík sv. Anny byl za podpory vrchnosti vystavěn v letech 1929 -1931. Před kostelem je symbolický hřbitov německých vojáků ze 2. světové války. V lesích mezi Broumovem a Jalovým Dvorem jsou patrné lomy, v nichž místní lidoví kameníci pracovali na svých užitkových a uměleckých dílech.
