Historie obce Kočov
Kočovští z Kočova vlastnili erb prokazetelně již v roce 1361, a zřejmě i proto byl to erb velmi prostý.podle našeho velkého heraldika Augusta Sedláčka tvořila jejich znak erbovní figura zvaná poloviční břevno. To vzniklo u Kočovských z Kočova stříbrno-červeným polcením štítu, když stříbrné břevno bylo nakresleno pouze v levé červené polovině štítu. V klenotu měli Kočovští dvě orlí křídla, pravé stříbrné, levé bylo stejně vybarveno jako odpovídající levá polovina štítu.
Starý český vladycký rod Kočovských z Kočova pocházel ze západních Čech, odvozuje svoje jméno podle vsi s tvrzí Kočov (7 km jižně od Plané). Již roku 1357 je zde připomínán Konrád Kočovský, potom v letech 1359-1403 jeho syn Humprecht. Jméno Humprecht se v rodu užívalo po další dvě generace. Posledním členem rodu sídlícím na Kočově byl Jan z Kočova, který statek roku 1514 odprodal. Již ve 14.století se začali Kočovští dělit do několika větví a drželi postupně jiné drobné statky jako Svržno, Vidice, a Mířkov. Zejména Mířkovská větev rodu dosáhla větší důležitosti když také v Mířkově (8 km severozápadně od Horšovského Týna) vybudovala tvrz. Písemně je tato tvrz poprvé doložena roku 1415, kdy na ní hospodařili bratři Radslav a Aleš Kočovští, kteří byli horlivými katolíky a v pramenech se připomínají ještě roku 1428 při uzavírání příměří s Domažlickými. Tato rodová větev však brzy vymřela. Z jiné větve pocházel Zbyněk z Kočova, který získal Chodovou Planou (3 km severně od Plané) a zejména Nečtiny (4,5 km jihozápadně od Manětína), kde nechal nákladně opravit hrad, zvaný Preitenštejn. Zbyněk se podílel na protihusitských taženích a při obléhání Plzně roku 1434 spolu s hejtmanem Přibíkem z Klenové propašovali do obležené Plzně potraviny a tím ji záchránili. Přibík Kočovský zase podle pověsti měl připravit Žižku u hradu Rabí o oko.
V 16. století drželi Kočovští Osvračín (7 km východně od Horšovského Týna), kde postavili tvrz, a dále statek Tisová (7 km jihovýchodně od Tachova) s blízkou Trnovou, ten však při pobělohorských konfiskacích ztratili. Poslední mužští členové rodu Jiřík (+1619) a Jiří Adam nepřežili třicetiletou válku.
