Na severovýchodním okraji obce Hlušice, východně od rozlehlého hospodářského dvora je situován v anglickém parku nový zámek s nímž na východě sousedí kostel sv. Václava (původně kaple sv. Barbory). Patrová novogotická budova, majetek rodiny Černínů, je dobře viditelná ze silnice vedoucí na Janovice. Od roku 1964 je kulturní památkou.
Renesanční tvrz ve zdejší vsi postavil Albrecht Kapoun ze Svojkova, jež byl v letech 1557–1569 purkrabí Pražského hradu. Tvrz byla poškozena v třicetileté válce. Po Kapounech vlastnili Hlušice krátce Kinští, pak Valdštejnové a od roku 1730 Martinicové, za nichž na přelomu 17. a 18. století vznikl v Hlušicích raně barokní zámek, pravděpodobně přestavbou zchátralé kapounovské tvrze. Roku 1743 koupili Hlušice Colloredové, kteří v roce 1749 nechali v zámeckém parku postavit barokní kapli sv. Barbory. Za války o bavorské dědictví v roce 1778 údajně v tehdejším zámku bydlil po šest týdnů císař Josef II. Zámek byl pro zchátralost v roce 1789 zbořen.
Roku 1834 koupil hlušické panství zámožný pražský měšťan Martin Waagner; jeho syn Jakub pak jihovýchodně od zbořeného starého zámku nechal postavit v Hlušicích roku 1852 nový novogotický zámek, který navrhl architekt Eduard Halla. V roce 1899 koupili hlušický velkostatek po zemřelém Arturu Waagnerovi Czerninové z Chudenic. Zámecká kaple sv. Barbory byla v letech 1903 a 1904 opravena a přeměněna na nynější kostel sv. Václava a sv. Barbory.
Po zatčení a smrti Humprechta Czernina (1909–1944) za protektorátu byl zámek zabaven, do majetku rodiny Czerninů byl navrácen po roce 1989.
V současné době zámek Hlušice využívá Střední škola technická a řemeslná jako odborné učiliště.
