Historie obce Kasejovice
V latinských textech o Kasejovicích jsou názvy obce Kaseowicz, Kassieyouicz, Cassiehouicz, Kassiegiowicz, v německých Kafsegowitz, Kasejowitz. Kasejovice patřily odpradávna k zlatonosné oblasti. Zlato se zde získávalo dolováním a rýžováním.
První ověřenou písemnou zprávu o Kasejovicích máme z 12.5.1264, kdy je doložen pobyt Zdeslava z Kasejovic na dvoře krále Přemysla Otakara II. v Písku. Městečkem jsou od r. 1350. V této době se zde těžilo v okolí zlato a byl postaven kostel sv. Jakuba. Městečko bohatlo díky poloze na hlavní zemské silnici Plzeň-Písek-České Budějovice.
Od roku 1465 až do r. 1848, čili téměř 400 let patří městečko pod blízkou obec Lnáře. Od 17. století je v obci malá židovská populace, jenž žila do 30. let 18. století volně mezi ostatními a v létech 1730-1848 byli Židé nuceni žít zvlášť ve své vlastní čtvrti-ghettu blízko dnešní školy. Zde se soustředili kolem místní synagógy, jenž od II. světové války slouží díky Václavu Mentbergerovi jako muzeum se soustředěnými zachráněnými exponáty. Ghetto je z velké části nepoškozeno, mnoho domů je stále původních. Počet židů v obci byl většinou kolem 150 obyvatel; tvořili v některých dobách až přes 11 procent populace.
Městečko bylo v 19. století postiženo silným vystěhovalectvím do Ameriky a do velkých měst. I místní židovstvo stagnovalo a r. 1890 byla židovská obec zrušena a komunita zahrnuta pod město Březnici. Přesto v r. 1878 dostává městys statut města. V této době přímo městem prochází lokální železnice Blatná-Nepomuk. Od roku 1897 je ve městě děkanství místo farnosti.
Ve své historii bylo mnohokrát postiženo nepřízní osudu, jako například silným morovým epidemiím (např. 1680) a zničujícím požárům. V městě je mnoho památkově chráněných a cenných domů. Nad městem je židovský hřbitov, nepoškozený dodnes. Dnes je počet obyvatel přibližně 960, cizinci tvoří 6 procent populace.
S účinností od 1. prosince 2006 byl 10. listopadu 2006 obci vrácen status města.
