Historie obce Horní Kounice
Horní Kounice leží ve staré sídelní oblasti, v níž zanechaly v průběhu věků své stopy prehistorické i raně historické kultury. Na trati Výhon se našly zbytky kultury s lineární keramikou (neolit) a dále mohyly se žárovými hroby z doby halštatské. První zmínku o obci nalezneme v historických pramenech v roce 1235. Dne 15. září 1248 se ve znojemském farním kostele sv. Mikuláše sešlo reprezentativní shromáždění církevních představitelů v čele s louckým opatem Jindřichem. Listina z tohoto dne obsahuje první zmínku o johanitském řádovém domě - komendě a tím zároveň o vsi Horních Kounicích. Johanitskému řádu patrně daroval Horní Kounice ve 13. století některý z Přemyslovců. Patrně v první polovině vzniká poměrně pravidelná náves s podélně řazenými usedlostmi, kostelem sv. Michala a komendou při severozápadním okraji. Kostel byla pozdně románská stavba, nejspíše plochostropá a bez věže, která je dnes dochována v úrovni zdí západní části dnešního kostela. 22. září 1318 ustanovuje Jan Lucemburský Horní Kounice mestečkem s právem trhu v úterý každého týdne. V 15. století se tu zabydleli páni z Kunštátu. V letech 1785 – 1790, za majitele panství hraběte Dauna, byl kostel nově zaklenut a nově byla vystavěna také věž. V roce 1895 byla rozšířena nedostačující jednotřídka na dvoutřídní nákladem obce. Z první světové války se nevrátilo dvacet místních občanů. Druhá světová válka se dotkla poprvé obce dvojjazyčnými nápisy v době Protektorátu a později i přistěhovalými Němci z Bezarábie, kteří obydlili násilně vystěhované domy místních občanů. Byl rozpuštěn Orel a jeho majetek zabaven. V závěru války se v opuštěném Spáleném mlýně objevil asi třicetičlenný partyzánský oddíl.Po roce 1948 se Horní Kounice jako zemědělská oblast postupně musela kolektivizovat.
