Historie obce Míšov
Původní ves Míšov bývala malou osadou pocházející z doby rožmitálského osidlování v polovině 14. století. Poprvé se o ní dovídáme roku 1349, kdy patřila arcibiskupskému statku rožmitálskému. V husitských dobách a následujících časech byla ves opuštěna a zanikla, její zpustošení bylo patrně úplné a trvalo po staletí.
Koncem 17. století zde byla Vratislavy z Mitrovic založena skelná huť a došlo k celkové obnově Míšova, který se stal osadou dominikalistů - hutníků. V roce 1706 se tu údajně vyrábělo zrcadlové a tabulové sklo, pivní sklenice, korbele, džbány, misky, cukřenky a svícny. Od tohoto roku se tu postupně střídali skelmistři Jan Tomáš Werner, Kryštof Hülgarth a Jan Hofer. Roku 1735 se v Míšově usadil nový nájemce - skelmistr František Abele. Po jeho smrti v roce 1753 odešel jeho syn Křišťan Ferdinand na Šumavu, aby řídil podniky v Hůrce, Železné Rudě a v Prášilech, čímž byl osud míšovské sklárny zpečetěn. Obnovený Míšov se však s rozvojem sklářské huti rychle rozrůstal, ves se dělila na horní a dolní Míšov. V roce 1788 zde stálo 26 domů s 257 obyvateli, v roce 1843 se zde již nacházelo 40 domů a 322 obyvatel.
V 70. letech 20. století bylo poblíž obce vybudováno přísně tajné zařízení (krycí jméno Javor), sloužící jako sklad jaderné munice a obsluhované výhradně sovětským vojenským personálem. Před několika lety byly v tomto objektu uloženy na přechodnou dobu ostatky vojáků německého Wehrmachtu.
