Historie obce Věžnice
Obec vznikla spojením tří původních vesnic Horní, Prostřední a Dolní Věžnice. Horní a Dolní Věžnice byly založeny pravděpodobně v 1. polovině 13. století jako strážní osady na hlavní obchodní stezce z Brna do Prahy. V místě postavené strážní věže sloužily údajně i jako světelné majáky určující cestu putujícím kupcům. Jistý vliv na osídlení měla také těžba stříbrné rudy v blízkém okolí, což dokládá pomístní název části katastru „Na Šachtě". V roce 1356 je ves v listinách uvedena již jako součást polenského panství pod názvem Wezenicz. Dolní Věžnice osídlená německými kolonisty z Bavorska v době těžby stříbrné rudy na Vysočině si dodnes zachovala architektonický „německý" styl.
O Prostřední Věžnici je první písemná zmínka v kupní smlouvě Hertvíka Žejdlice z roku 1597. Obce byly trvale součástí polenského panství.
Sbor dobrovolných hasičů byl založen v roce 1895 (v Horní Věžnici roku 1910). Ke sloučení obcí a zavedení jednotného názvu Věžnice došlo na základě žádosti Obecního úřadu v Horní Věžnici a spolku na podporu české menšiny v německých oblastech – Národní jednoty pošumavské – v roce 1925.
Existence dvojí Věžnice fakticky skončila v roce 1945 po nuceném vysídlení Němců.
