Historie obce Rouské
Obec ROUSKÉ, původně Ruské, je připomínána již v roce 1320.
V r. 1516 získal léno Jan starší Obešlík z Lipultovic, šlechtic slezského původu, jehož děd Jan připomínaný na Moravě v l. 1433-66, byl purkrabím na hradě Drahotuši. Jan starší zastával v l. 1526-28 úřad přísedícího a v r. 1533 rady manského soudu olomouckého biskupa Stanislava Thurza a kromě Rouského držel ještě řadu drobných lén v okolí (Kladeruby, Komárovice, Babice a Malhotice). Byl pravděpodobně stavebníkem rousecké tvrze, poprvé uváděné v r. 1547 za jeho syna Tysulta.
Tysult Obešlík udržel Rouské jen do r. 1554, žil potom v Babicích ještě v r. 1560 (právě na trvrzích v Babicích a Malhoticích žili Obešlíkové nejdéle - až do počátku 17. století).
Ctibor Obešlík, syn babického pána Jiříka staršího, vzpomínaný ještě v r. 1623, byl coby aktivní účastník protihabsburského odboje trestán konfiskací a zemřel patrně v emigraci.
V r. 1555, po kratičké držbě Onešem ze Zástřizl, přešlo léno na Petra Šmerhovského z Lidkovic a v r. 1580 na jeho syny Jana staršího, Oldřicha a Matyáše. Šmerhovští se na zdejší tvrzi udrželi dlouho. léno i s panským obydlím ztratil evangelík Jan starší Šmerohovský až v r. 1626 za účast v tzv. "mansfeldské rebelii".
Posledními pány na rousecké tvrzi bylio slezští rytíři Rotenberkové z Ketře a Drslavě, z nichž Jindřich (od r. 1649 biskupský rada) zde vládl až do své smrti v r. 1653. Léno bylo pak natrvalo připojeno ke kelčskému panství, tvrz ve vsi ztratila svůj význam jako šlechtické sídlo a záhy na to zanikla. Stála v místech bývalého arcibiskupského dvora.
