Historie obce Dačice
První písemná zmínka o Dačicích pochází z roku 1183 z kroniky Jarlocha, opata premonstrátského kláštera v Milevsku, kdy si nechal znojemský kníže a moravský markrabě Konrád Ota vysvětit v Dačicích kostel olomouckým biskupem Pelhřimem.
O necelých 200 let později, v roce 1377, obdržely Dačice městská privilegia, ale nejvýznamnějšího rozmachu dosáhlo město v době, kdy se jeho majiteli stali Krajířové z Krajku. Z Dačic udělali své sídelní město a to přineslo prudký rozkvět nejen ře-mesel, ale vzkvétaly i další oblasti.
Vznikaly nejrůznější cechy, Dačice byly obdařeny právem konat trhy, mílovým právem, právem vařit pivo i právem soudním. Dačičtí měšťané si začali budovat výstavné domy. V 16. století pozvali Krajířové italské stavitele, kteří se zde usadili a svým dílem proměnili goticky strohé město v město renesanční. Domy dostaly renesanční štíty, vznikla nová radnice, oba zámky, věž kostela sv. Vavřince, vyrostla nová městská čtvrť kolem zámku.
Další stavitelsky významnou epochou Dačic bylo baroko. Koncem 17. století však přišly velké pohromy. Nejprve zachvátil město mor a později požár, který způsobil zkázu renesanční a barokní podoby města.
Rok 1843 přinesl městu světové prvenství. Ne každý ví, že dnes tak běžná věc, jakou je kostkový cukr, se zrodila v jednom z domů na Palackého náměstí v Dačicích. O tom, jak první kostka cukru spatřila světlo světa vypovídá stálá expozice v Městském muzeu a galerii.
Průkopníkem byly Dačice i na poli vzdělanosti a spolkového života. V 19. století došlo k velkým změnám ve státní správě tehdejšího Rakousko-Uherska. Dačice se staly sídlem okresních úřadů a okresním městem zůstaly s přestávkou v období druhé světové války až do roku 1960.
