Historie obce Bělušice
V knize o archeologii Kolínska z roku 1936 od MUDr. Františka Dvořáka je na zdejším území popsán nález železné keltské sekyry s tulejí, spadající do 6. až 1. století před naším letopočtem. Tato památka se však nezachovala. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1356, kdy se v gruntovních knihách Týnce, tedy dnešního Týnce nad Labem, uvádí několik stavení Na Bělušicích. V roce 1360 se píše, že Anka z Býchor věnovala část svého věna v Býchorách a Bělušicích svým synům Ješkovi, Heřmanovi a Albertovi.
Od 14. století do roku 1421 patřila část obce cisterciáckému klášteru v Sedlci. Dne 21. září 1436 daroval císař Zikmund celou ves Vaňkovi z Miletínka, avšak roku 1490 se už jako její majitel uvádí syn krále Jiřího z Poděbrad, Hynek z Poděbrad, zvaný též Jindřich mladší, vévoda z Minstrberka, a hned v následujícím roce Vilém z Pernštejna. Pernštejnové nad Bělušicemi vládli až do roku 1560, kdy jejich panství koupil císař Maxmilián II. Za Ferdinanda III. bylo kolem roku 1650 panství krátkodobě zastaveno, avšak brzy se vrátilo k České královské komoře.
