Historie obce Supíkovice
Supíkovice byly již od první dochované zprávy z roku 1284 uváděny jako biskupský majetek. V místě dnešního parku a za restaurací se nacházela tvrz podobná jesenické, ale o jejich počátcích i dalších osudech existuje jen několik spíše nepřímých indicií. Nejstarší dosud zachovalou budovou Supíkovic je č. p. 64 - tento dům se nalézá v horní části obce jako první po levé straně při příjezdu do Supíkovic od Jeseníku. Úplně novou cestu nastoupily Supíkovice s dalšími obcemi v okolí ve 2. polovině 19. století. Tehdy se tato obec dostala na přední místo v dobývání a opracování mramoru, takže si nakonec vynesla symbolické označení „Slezská Carrara". Koncem 19. století bylo v tomto místě již 31 kamenických závodů, což bylo v té době nejvíce na celém Frývaldovsku. Jednalo se o lomy na mramor a zpracovatelské podniky žuly a mramoru. Kamenický průmysl zcela ovládl i celý další život Supíkovic, i když počet zaměstnanců v jednotlivých závodech nebyl nějak velký. V roce 1885 byla poblíž místa bývalé středověké tvrze otevřena odborná škola pro mramorový průmysl, která se později přejmenovala na odbornou školu pro opracování kamene. Po roce 1945 byly supíkovické kamenické závody konfiskovány a podřízeny národní správě, kterou od roku 1947 vykonával národní podnik Konstruktiva. Od roku 1948 se dostaly do národního podniku Moravskoslezský průmysl kamene v Jeseníku, jehož organizace, sídlo i název se často měnily až po začlenění do národního podniku Českomoravský průmysl kamene Hradec Králové v roce 1966. Některé lomy i zpracovatelské závody byly postupně rušeny, až zde nakonec zůstal jen jeden lom a tři další provozy uvedeného podniku, nazývaného od roku 1991 opět Slezský průmysl kamene.
