Historie obce Náměšť nad Oslavou
První zmínka o Náměšti pochází z roku 1234, kdy náměšťský hrad patřil do majetku rodu Mezeříčských z Lomnice. Toto období připomíná dnes jen okrouhlá věž z lomového kamene v západní části zámeckého areálu. Roku 1304, během tažení rakouských a uherských vojsk proti Václavu II., byla Náměšť zničena kumánskými hordami. Později, v neklidných časech bojů mezi markrabaty Joštem a Prokopem, obsadil náměšťský hrad Lipolt Krajíř z Krajku.
Počátkem 15. století (rok 1408) byl hrad znovu dobyt a značně pobořen Lackem z Kravař. Za husitských válek jeho majitelé, páni z Kravař, vyznávali většinou víru podobojí, a Náměšť proto byla několikrát vydrancována vojsky císaře Zikmunda a vévody Albrechta Rakouského. V polovině 15. století získává panství významný diplomat krále Jiřího, Ctibor Tovačovský z Cimburka. Za vlády Vladislava I. je tento muž moravským zemským hejtmanem. Především jeho přičiněním se v té době na Moravě stává jediným úředním jazykem čeština. Sám proslul jako literát a především právník, vykládající zemské právo v tzv. Knize Tovačovské.
V létě roku 1759 vypukl v městečku ničivý požár, při němž vyhořela radnice a další obydlí se stodolami a chlévy. V témže roce založil Bedřich Vilém v Náměšti kapucínský klášter. Když jej později císař Josef II. zrušil, byla v jeho prostorách roku 1795 zřízena manufaktura na výrobu látek. Tato skutečnost výrazně ovlivnila rozvoj obce. Náměšť, kde žilo koncem 18. století pár stovek lidí, dosáhla v době největšího rozmachu výroby (1869) počtu 3 064 obyvatel. Na přelomu 19. a 20. století klesl ovšem tento stav zhruba o jednu polovinu.
Důležitým byl pro Náměšť rok 1850. Tehdy se stala sídlem okresního soudu, berního úřadu a dalších institucí. V roce 1886 se městečko napojilo na železniční trať Brno-Jihlava.
Roku 1923 byla Náměšť povýšena na město.
