Historie obce Liblice
O Liblicích se píše ve starých dokumentech jako o dědině libé a milé, která je prastarého původu, a kde bývala stará tvrz až do 17. století. První písemná zmínka o vsi pochází již z roku 1254 a uvádí se jako ves Liblice se jménem Václava z Liblic. V roce 1321 byli majiteli bratři Kunát a Frycek z Liblic a později Fryckovi synové, kteří také vlastnili byšický statek. Později se střídali další členové rodin a v prvé čtvrtině 15. století patřila část Liblic Jírovi z Roztok. Od roku 1475 se dostala do majetku Smičických a ti ji v roce 1530 prodali hejtmanovi boleslavského kraje Jindřichovi Vliněvskému z Vliněvsi, kteří zde byli až do roku 1611. Později se uvádějí Jetřich z Janovic, Jan Albrecht Pfefferkorn z Ottopachu, jehož manželka odkázala Liblice Danielu Norbertu Pachotvi z Rájova.
Pachtové z Rájova byli majiteli liblického panství až do 1. poloviny 19. století, kdy je koupil hrabě Bedřich Deym a od Vojtěcha Deyma roku 1863 získala zámek hraběnka Antonie z Valdštejna a po ní její dcera Christiana, provdaná Thun-Hohensteinová. V držení rodu Thun-Hohensteinů byl zámek až do roku 1945, kdy připadl státu a od roku 1952 se stal vlasnictvím Československé akademie věd.
