Historie obce Mělnické Vtelno
Jak dokládají archeologické nálezy, okolí Mělnického Vtelna bylo pro svou příznivou polohu, úrodnou půdu a dostupné zdroje vody obydleno od starší doby kamenné (5000 před n.l.). Četné zdejší nálezy pocházejí i z navazujících období vypíchané keramiky (cca 2000 před n.l.) a nordické kultury (1700 před n.l.). V roce 1937 bylo v býv. Bubníkově cihelně ve Vysoké Libni objeveno 9 jam s bohatým inventářem knovízské kultury (doba bronzová, cca 600 před n.l.).
Podle soupisu Tomáše Pešiny z Čechorodu patřila ves Vtelen kolem r. 1200 Panenskému klášteru sv. Jiří na Hradě Pražském. V r. 1260 je pak Vtelno jmenováno v popisu Pšovské župy.
Roku 1285 jej držel Zdislav ze Zvířetic (nejmladší syn známého Havla z Lemberka a jeho manželky, sv. Zdislavy), po něm jeho synové Heřman a Markvart (kolem r. 1320) a dále Markvartovi potomci Hašek (kolem r. 1364), Vilém (kolem r. 1383) a Markvart ze Vtelna (kolem r. 1410).
Vtelenská tvrz stála přibližně na místě dnešních domů čp. 6, 9, 8, 7 a 78 a patřil k ní poplužní dvůr na místě čp. 10. Vtelenský zemanský statek tvořila část Vtelna a další majetky v okolí.
Další část Vtelna patřila dílem k roudnickému biskupství, dílem jako majetek královské komory k mělnickému hradu (odtud označení Mělnické Vtelno). Tato část byla často zastavována, např. před r. 1520 ji držel Václav Hrzáň z Harasova, jehož syn později koupil libeňské panství.
Vtelno s tvrzí, statkem a dvěma poplužními dvory a vsi Čečelice, Boreč a Vojetín získal v r. 1623 Martin Giessen z Kobachu, v roce 1630 koupil vtelenské panství Jindřich Volf Berka z Dubé. V roce 1694 byl vtelenský statek prodán v dražbě a novým majitelem se stal hr. Heřman Jakub Černín z Chudenic. Ten Vtelno připojil ke svému mělnickému panství, které koupil od císaře Leopolda I. v r. 1687, a tak skončilo rozdělení Mělnického Vtelna na jinopanské části.
Do té doby se rozdělení Vtelna projevovalo mj. tím, že jeho vladycká část byla součástí boleslavského kraje, zatímco mělnická část patřila do kraje litoměřického.
Za panství Černínů došlo k přenesení vtelenské farnosti do Chorušic a k barokní přestavbě kostela. Sňatkem Heřmanovy vnučky Marie Ludmily Černínové s Augustem Antonínem knížetem z Lobkowicz přešlo mělnické panství včetně Mělnického Vtelna do vlastnictví lobkovického rodu.
V té době byl vyhlášen toleranční patent a na mělnickém panství vzniklo několik evangelických sborů. Jedním z nich byl sbor v Mělnickém Vtelně, který za svého prvního duchovního pastýře zvolil Samuele Orosze de Fejer Berezika z maďarské zemanské rodiny. Ihned po příchodu do Vtelna byl Orosz i s dvěma předáky vtelenského sboru, Janem Vaňkem a Václavem Štamfestem, povolán na mělnický zámek, kde jim Lobkowicz oznámil, že na svém panství žádného nekatolického duchovního nebude trpět a že bude potrestán každý, kdo by mu jen poskytl nocleh. Teprve po intervenci vtelenských u císaře Josefa II byla činnost sboru ve Vtelně povolena a v roce 1787 za vojenské asistence mladoboleslavského hejtmana zahájeny bohoslužby v nově vybudovaném evangelickém kostele.
