Historie obce Dolní Kounice
První stopy po osídlení Dolních Kounic a jejich okolí zasahují do hlubokého dávnověku. Poslední nálezy kamenných nástrojů dokazují, že zde žil předchůdce dnešního člověka již před 400 000 lety. Další nálezy potvrzují osídlení v dobách mladších, zejména velmi početné kolekce nálezů kamenných nástrojů tzv. lovců mamutů. V době bronzové můžeme téměř s jistotou hovořit o trvalém osídlení. Jsou známy i nálezy kultury halštatské, římské a slovanské.
Dolní Kounice jako osada patrně existovaly již v 11. století, to podle zakládající listiny staroboleslavské kapituly z roku 1046. Další písemná zmínka pochází z roku 1181, kdy Vilém z Pulína zakládá v Dolních Kounicích klášter premonstrátek. Klášter postupně rozšiřuje svou moc a panství, dostává se mu ochrany samotného papeže i českých panovníků. Díky tomu získávají Dolní Kounice postupně charakter města.
Za vlády Karla IV. dochází k velkolepé přestavbě kláštera „Rosa coeli“ (Růže nebeská) v gotickém slohu. Během husitských válek byl však vypálen, přesto se z těchto pohrom vzpamatoval a řádový život byl obnoven a trval až do roku 1527, kdy panství i s klášterním hradem postaveným na přelomu 13. stol. získal král Ferdinand Habsburský. Ten je nejprve zastavil a pak dědičně prodal svému místokancléři Jiřímu Žabkovi z Limberka. Právě za Žabky nastává pro Dolní Kounice období značného rozmachu. Získávají charakter města, je jim potvrzen znak-krahujec s vinným hroznem v zobáčku na rudém štítu. Jsou udělena práva tržní, potvrzeny výsady a privilegia. Město má v té době právo hrdelní a horenské. Rozvoj města, jenž bylo sídlem celého panství, byl posilován i přílivem řemeslníků a obchodníků, kteří se v něm usazovali. Své domy, spojené především s držbou vinohradů, tu mají i mnozí zástupci šlechty. Od poloviny 15. století se ve městě rozvíjí i rozsáhlá židovská obec. Zejména město prožilo mnohé válečné útrapy i mnohé živelné pohromy. Byly to zejména požáry, při kterých vyhořelo najednou i několik desítek domů, jindy obrovské povodně.
