Historie obce Dobšice
Název obce je zřejmě odvozen od osobního jména Dobeš, ovšem později byly užívány názvy jiné: Stošíkovičky, Tesswitz - v různých obměnách. Původní pojmenování bylo obci vráceno po vzniku Československé republiky. České osídlení v době založení kláštera bylo postupně rozšiřováno německými kolonisty, kteří se nakonec stali převládající národnostní složkou vesnice.
Ves se připomíná nejprve roku 1190, kdy kníže Ota (Konrád III. znojemský) založil klášter loucký a daroval mu mimo jiné ves Dobšice (psáno Dobsici), Popovice a Oblekovice. Dvůr v Dobšicích náležel ode dávna králům českým, až roku 1287 jej daroval král Václav II. kostelu sv. Michala ve Znojmě. Roku 1394 byl dán klášterní poplužní dvůr v Dobšicích na obživu kněze. Dále není delší čas o Dobšicích vůbec zpráv, teprve roku 1580, jak se dovídáme, byli Dobšičtí luterány a odpírali poslušnost klášteru louckému.
Nejméně příjemné kontakty s historií představují samozřejmě války. Při jedné bitvě u Znojma mezi rakouskými a francouzskými vojsky v roce 1809 Dobšice málem celé lehly popelem. V hromadných hrobech dnes vedle sebe leží vojáci všech národností včetně civilního obyvatelstva. Na památku padlým vojákům bylo v Dobšicích a okolí vybudováno několik památníků a pomníků.
Vesnice patřila k nejvýznamnějším vinařským obcím kraje. Svědectvím bývalé vinařské slávy jsou tři vinařské sklepní uličky a množství vinných sklepů uvnitř jednotlivých stavení přímo v obci.
Bezesporu největší osobností Dobšic byl Johann Lahofer, truhlář a řezbář. V louckém kostele ve Znojmě lze zhlédnout bohatě vyřezávané lavice s vyobrazením scén ze života sv. Norberta a v Praze ve Strahovském klášteře je instalována skvostná knihovna, sestávající z nádherných skříní a knihovních regálů z ořechového dřeva, bohatě vyřezávaných a situovaných do dvou pater s ochozem a sloupkovým zábradlím.
