Historie obce Jedomělice
Historie Jedomělic byla historiky, ať už regionálními nebo národními, více či méně opomenuta. Buď se vztahovala pouze k blízkému tvrzišti Ostrov nebo úplně scházela a první zmínky pocházely až z dob hornických počátků na Jedomělicku.
Nejstarší písemná zpráva o vsi nazývané též Dědomilice a Jedomilice se dochovala z roku 1316, kdy je zmíněn František z Jedomělic. V 15. století patřila k Malíkovicím. Jan Malíkovský z Bysně musel zadlužený statek ponechat věřitelům, ti prodali kolem roku 1508 Malíkovice s tvrzí a vesnicemi Čanovicemi a Jedomělicemi Děpoltovi z Lobkovic.
Od Lobkoviců koupil celé malíkovské panství i s tvrzí roku 1594 Gothard Florián Žďárský ze Žďáru na Červeném Jezdci a Jenči. Roku 1599 prodal Žďárský Malíkovice, Čanovice a Jedomělice sourozencům Elišce a Marii Valdštejnovým z Martinic a Jaroslavu Bořitovi z Martinic na Smečně. A tak přešly Jedomělice pod smečenské panství, kde zůstaly až do doby nové.
Ve třicetileté válce vesnice sice hodně utrpěla, ale zůstala jednou z mála alespoň částečně obydlených vsí na panství. Roku 1654 byly v Jedomělicích tři obydlené a dvanáct pustých statků, jedna osedlá a jedna pustá chalupa. Z celkem 13 opuštěných gruntů se postupně všechny osídlily tak, že v roce 1675 pracovala vesnice už celá.
V roce 1887 bylo v Jedomělicích 79 domů se 495 obyvateli. Roku 1889 byla v obci postavena dvoutřídní škola.
K vesnici patřila samota Ostrov s uhelnými doly K. a F. Pondělíčků, samota Bory s uhelnými doly Picha a Absolona, a na západ doly kutacího družstva. Na katastru vsi stavěl roku 1903 svůj důl Jindřich Marek. Hornická činnost v místě byla ukončena za 2. světové války.
K významným rodáků obce patří MUDr. Josef Aul, lékař, překladatel z orientálních jazyků a autor několika knih prožitků z doby ve středoasijském orientu. Na konci 1. světové války působil 6 let v Turkestánu a Indii.
