Historie obce Brandov
První písemná zpráva o Brandově pochází až z roku 1549 a jeho vznik souvisí s těžbou kovů v Krušných horách. V Brandově se těžila především železná ruda. V roce 1622 je zde poprvé zmiňován kostel a roku 1780 byla v obci zřízena fara. Před rokem 1848 patřil Brandov k panství Červený Hrádek. Po roce 1850 se stal samostatnou obcí s osadou Zelený Důl.
V té době se zde také pátralo po ložiscích černého uhlí, které bylo nalezeno poblíž obce a v roce 1853 se začalo těžit. Šachta dostala jméno Gabriela podle majitelky hraběnky Buquoyové. Po smrti hraběnky v roce 1863 došlo k útlumu těžby. Sňatkem přešel majetek Buquoyů na rod princů z Hohenlohe-Langenburgu. V roce 1893 koupil brandovské doly německý podnikatel Jan Schlutius, který těžbu opět zvýšil. Na počátku 20. století vznikla na okraji Brandova hornická kolonie. V letech 1901-1902 bylo postaveno parní těžní zařízení a vrtná věž. V roce 1906 nechal majitel Schlutius otevřít druhou šachtu Zdař Bůh a u ní vybudovat úřednickou budovu. Nová šachta byla spojena lanovou dráhou s úpravnou uhlí, která se nacházela za hranicemi u města Olbernhau. Po vypuknutí první světové války byly uzavřeny hranice se Saskem a uhlí bylo ukládáno v Brandově na haldách, než bylo možné opět zprovoznit lanovou dráhu. V roce 1921 byly doly zastaveny, protože po zhroucení německé marky se těžba stala nerentabilní. Doly se již nepodařilo plně obnovit. Během druhé světové války probíhal v Brandově geologický průzkum, ale práce byly v roce 1942 zastaveny, neboť zásoby v dolech již byly téměř vyčerpány.
Zdejší obyvatelstvo se vedle těžby uhlí živilo také zpracováním dřeva, především výrobou dřevěných hraček.
Po roce 1945 proběhl odsun německého obyvatelstva, čímž došlo k razantnímu poklesu počtu obyvatel. Ani dosídlení obyvateli z vnitrozemí tento úbytek nenahradil.
