Historie obce Krhovice
Krhovice byly původně samostatným vladyckým statkem o němž píše roku 1294 Hartlin z Kyrowicz. Toho roku prodal opatu louckému Šimonovi ves Oblekovice (Oblusk), což král Václav II. potvrdil dne 28. 6. 1294.
Dne 16. května 1367 vyznává komtur německých rytířů v Moravském Krumlově Reymbothus, že Frenzlin de Gorwicz založil záduši za spásu duše své nebožky ženy Markéty.
Za století XV. držely Krhovice hrabata z Hardeka. Roku 1446 v pátek přede dnem sv. Tomáše apoštola (16. prosince) kněz Mikuláš, probošt Kunický pohoní hrabí z Hardeka a z Krhovic, že mu drží jeho ves Valteřovice a desátek vinný v Strachoticích.
Koncem století XV přešla ves na pány Vajtmilnary z Vajtmile. Roku 1505 loucký opat Jan koupil od Jana z Vajtmile ves a hrad Gurvice se dvěma mlýny a vším příslušenstvím. Jest tedy nesprávné tvrzení Schwoyvo, že ves tato ještě roku 1542 patřila Ladislavovi z Vajtmile a roku 1600 Zikmundovi z Ditrichštejna. Poválce 30-ti leté byly Krhovice příslušenstvím Louky. Měly 23 osedlých, 7 nově osedlých a pět starých pustých domů, 132 míry nově obdělaných rolí II. třídy a 3 míry pustých vinic. Usedlíci krhovští však užívali po válce 937 měr polí zpustlé vsi Borotic a valnou část pozemků pusté vsi Mackovic.
Po zrušení kláštera Louky připadly Krhovice spolu s Loukou Moravskému náboženskému fondu, který roku 1827 prodal celý statek vídeňským bankéřům šlechticům Liebenber Kum de Zsittin. Roku 1812, 1829 a 1830 vynaložila obec značné peníze na opravu jezu, hrází a struh, které ženou dva moravské a čtyři rakouské mlýny. Z hrázemi a struhami měli, jak vrchnosti, tak poddaní mnoho práce. Hráze a strouhy opravovali rukou společnou všechny vrchnosti okolní na jejíchž statcích Dyje způsobila škody.
Název obce je odvozen od osobního jména Krh. Farou patří Krhovice do Hodonic.
V obci je kaple zasvěcená sv. Bartoloměji. Kaple má mešní licenci, varhany, hlavní a dva poboční oltáře. Zbudovaná byla v letech 1861 až 1862 nákladem 22 tisíc zlatých. Do roku 1895 byla obec bez hřbitova, teprve tohoto roku si občané zřídili nákladem 1 tisíc zlatých hřbitov při silnici ze Znojma do Hrádku na jihovýchodní straně obce.
Obyvatelstvo: rok 1834 byly 104 domy a 564 obyvatel, rok 1890 bylo 102 domů a 654 obyvatel, mezi nimi 4 židé, ostatní Němci, katolíci. Rok 1900 bylo v obci 648 obyvatel. Rodů, které přes 100 let žijí na těhže gruntech je přes 10. Mezi nimi Jordanův, Kornherrův, Eschingrův, Geppertův a Pihonův.
Nachází se zde samota Nesselmuhle, mlýn, je již na hranicích území strachotického. Roku 1896 zde vykopal Palliardi zbytky koně divuviálního.
