Historie obce Svojetín
Jak a kdy obec vznikla se bohužel nedochovalo. Podle pověsti zde však jistý Svojata nechal postavit tvrz. Ta měla obyvatele ochránit před výbojnými Lučany. První dochovaná písemná památka však pochází až z roku 1250, kdy papež Inocenc IV. vydal listinu, ve které potvrdil držbu statků cisterciáckého kláštera v Plasích u Plzně. Jedním ze statků byla i ves Svojetín.
V obci se často střídali majitelé, což zdejším obyvatelům neprospívalo. Snad největší ranou byla třicetiletá válka, kdy ves spustla natolik, že v ní skoro nikdo nežil. Další ranou byla morová epidemie, která se však Svojetínu jako zázrakem vyhnula. Zdejší lidé se modlili ke svatému Rochu. Fakt, že se jim mor vyhnul připisovali právě jemu, a proto byla na jeho počest v horní části vsi v roce 1714 postavena světcova socha.
Za spravování panství vdovou Marií Aloisií byla v letech 1721-1722 vystavěna barokní kaple, kterou nechal zřídit pán Petr Arnošt hrabě Mollart na počest sv. Jana Nepomuckého. Později, v roce 1725 byla v ohybu silnice na Veclov postavena další kaplička. Kdo ji však zbudoval není známo. Předpokládá se, že to mohl být taktéž hrabě Mollart.
Důležitým milníkem byl rok 1847, kdy byla v obci postavena řádná školní budova, která se dokonce o několik let později dočkala zřízení druhé třídy. Roku 1892 proběhla její rekonstrukce, při které bylo přistavěno další patro, čímž vznikly dvě nové třídy, a dále zimní tělocvična a byty pro řídícího a učitele.
Těžkou ranou pro obec byl příchod první světové války. Nejenom, že byly zabaveny oba zvony ze zdejší kaple, ale vládl zde nepoměr obyvatel. Němců bylo daleko více, a proto ukazovali českému obyvatelstvu svou nadřazenost. Částečnou úlevu přinesl až konec války. Později byla dokonce vybudována první česká škola.
