Historie obce Holedeč
Nejstarší zmínka o obci pochází z roku 1318, kdy se zde uvádějí vladykové Tomáš, Jindřich a Miloslav. Její název je odvozen od starého polského jména Goleda. V roce 1332 vlastnila část Holedeče Vyšehradská kapitula. V 15. století byl Holedeč často majetkem protřelých válečníků. Za husitských válek na zdejší tvrzi sídlil Odolen z Holedeče, žoldnéř ve službách Zikmunda Lucemburského. V roce 1470 vlastnil vesnici Šmohař z Rochova, hejtman hotovosti Žateckého a Rakovnického kraje, která čítala tisíc mužů. Při soudním sporu o holedečské zboží v roce 1527 byl proveden jeho odhad - tehdy zde hospodařilo 18 osedlých, což znamená, že Holedeč mohl tehdy mít kolem stovky obyvatel. Roku 1579 prodal Jindřich Oudrčský z Oudrče Holedeč městu Žatci za 13.500 kop míšeňských grošů.
Město Žatec se ovšem aktivně podílelo na protihabsburském povstání 1618 - 1620 a tak mu byl všechen majetek císařem po Bílé hoře konfiskován. V roce 1628 si Žatečtí za drahý peníz směli Holedeč koupit zpět.
25. květen 1872 znamenal pro Holedeč katastrofu. Ničivá noční povodeň Zlatého potoka připravila v obci o život čtyřicet jedna osob, dospělých i dětí. Vesnice se změnila v rozvaliny. Reprodukovaný obrázek je z knížky, kterou ještě téhož roku vydal v Praze F. Skrejšovský.
Nejstarším spolkem v Holedeči byli hasiči, založení v roce 1879, v roce 1911 vznikl zemědělský spolek. Za první republiky žili v Holedeči převážně Němci: v roce 1921 jich bylo napočteno přes 90 %. Nejvíce obyvatel zde žilo v roce 1930 - celkem 718. Dnes je zde trvale hlášeno 331 osob.
