Historie obce Jesenice
Archeologické nálezy dokazují, že osídlení Jesenice sahá velmi hluboko do historie. Nálezy popelnic pod farou, zbytky pohanských pohřebišť na farské zahradě a v blízkém okolí u Bolechovic, obětní mísy na vrchu Dvořáček a nedaleká hora Stříbrná s „Velkým" kamenem, kde se v pohanských dobách patrně konávaly soudy i nález bronzového kopí na Zvěřinci jsou přesvědčivými důkazy.
K založení Jesenice přispěla pravděpodobně příznivá poloha u potoků, hojnost lesů a úrodná půda. Název vznikl nejspíše ze staroslovanského jasen (jasný). Jesenice patřila původně ke hradu Zvěřinci, který byl postaven na místě osady Zvěrhost. Hrad, z něhož se do současné doby nedochovalo téměř nic, stával na stejnojmenném horském hřbetu ve výšce 540 m n. m. Prvním majitelem hradu byl Mareš ze Zvěřince, který dal postavit již v roce 1350 kostel v Jesenici. Roku 1471 převzal Zvěřinec Oldřich Růt z Dírného, ale usadil se v Jesenici na stráni nad Novodvorským potokem, kde měl i poplužní dvůr. Zvěřinec byl opuštěn a pustl. Růtové vlastnili Jesenici až do první poloviny 16. století, kdy ji prodali spolu s dalším majetkem Janu Kalenicovi z Kalenic na Nedrahovicích. Jako před tím Zvěřinec, přestala být i Jesenice panským sídlem. Ani Kalenicové Jesenici dlouho nevlastnili a prodali ji rodu Černínů, z nichž se stal patrně nejznámějším Diviš Černín. Diviš Černín byl uvězněn a 21. června 1621 popraven na Staroměstském náměstí v Praze jako jeden ze 27 českých pánů. Majetek Diviše Černína byl zabaven a dostal se do vlastnictví Polyxeny z Lobkovic, která později panství odkázala svému synu Václavu z Lobkovic. Od roku 1637 byl celý majetek včetně Jesenice trvale připojen k rozsáhlému panství chlumeckému a sdílel jeho osudy.
