Historie obce Kunovice
První písemné zprávy o obci pocházejí již z roku 1131. Tehdy vydal olomoucký biskup Jindřich Zdík listinu, v níž vypočítával příslušenství olomouckého kostela. Na základě písemné zprávy z roku 1272 se uvádí ves Polom, jež později zanikla a jejíž existenci dokládá místní název Polomsko.
Obyvatelé se ve středověku živili převážně zemědělstvím. O vzdělání pečovala církev. Do roku 1726 byly Kunovice přifařeny k faře Kelč, od roku 1726 do roku 1784 k faře Podhradní Lhota a od roku 1784 k nově zřízené faře v Loučce. V roce 1823 požádala obec o zřízení vlastní školy, která byla vystavěna a slavnostně otevřena 30. 5. 1875. V roce 1892 byla postavena v Kunovicích kaple a zřízen místní hřbitov. Spojení se světem se obci dostalo výstavbou železniční tratě, na které byl zahájen provoz 1. 7. 1878.
V průběhu I. světové války narukovalo 106 místních občanů, z nichž se patnáct již nevrátilo. V období první republiky byl vybudován místní vodovod, veřejné osvětlení, byla zřízena telefonní ústředna, postaven hostinec, kde se hrálo ochotnické divadlo, založen spolek Sokol a Omladina.
Druhá světová válka znamenala silné partyzánské hnutí podporované místními občany. Pro výstrahu okupanti popravili čtyři partyzány uprostřed obce. V roce 1985 byla obec integrována do obce Loučka. Integrace se ale neosvědčila a roku 1990 se obec osamostatnila. Dne 21. 6. 1998 byl posvěcen nový znak a prapor obce olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem. Od roku 1998 se obec aktivně angažuje v Programu obnovy venkova a soutěží o titul „Vesnice roku“.
