Historie obce Vlčí Habřina
V 16. a na počátku 17. století se rozprostíraly na panství Pardubickém velmi rozsáhlé lesy a v nich veliká hojnost zvěře, jež byla bedlivě hlídána, zvláště když panství připadlo koupí císaři. Pod Kunětickou Horou se nacházela velmi obšírná daňčí obora s velikou bažantí komorou. Třináct revírů obhospodařovalo 101 hajných. Pro divoké vepře sloužilo 99 záspů a pro vlčí zvěř tři obory. Tenata vlčí a zaječí visela ve veliké kůlně blíže myslivny u vsi Chvojna, kde se chovali též psi ohaři. Mysliveckým mládencům se platil za zastřelení starého vlka jeden zlatý. Taková vlčí obora bývala jižně nade vsí Habřinou, jak dosud připomíná jméno lesa, Obora.
Původně habrový, nyní borový, les se rozkládá na široké stráni, jejíž nejvyšší místo se nachází ve výšce 231 metrů nad mořem a tvoří z daleka patrný orientační bod v terénu. Les se nachází asi čtvrt hodiny cesty z Habřiny k Sopřečskému rybníku. Území patřilo velkostatku Pardubickému a sousedilo na severní straně s obecním lesem Habřinským, na straně severozápadní zabíhalo až ke břehu prve jmenovaného rybníka. A právě v místech, kde končil obecní les, asi tři kroky opodál od široké polní cesty, se nachází v uvedeném lese Oboře hluboká vlčí jáma a 150 kroků jihozápadně druhá.
Obě vlčí jámy tvoří zbytky z někdejších dob, kdy vlky do jam chytali. Jsou to svědkové dřívějších honů a lovů, památky zašlých dob, kdy vlk a rys, divoký kocour a vepř bývali domovem v této krajině. Posledního vlka v kraji zastřelili na nedalekém Častolovském panství v Ledeckém revíru roku 1840 a vážil 56 kilogramů.
Dnes jámy zastiňují kromě borovic také různé křoviny, rostoucí a proplétající se na jejich okraji, na dně i na stěnách.
