Historie obce Vícov
Vícov byl osídlen v době sjednocování kmenů. Roku 1355, za vlády Karla IV., koupil vladyka Henzlín z Vícova od Viléma z Náměště dva lány v Žešově, což potvrzují zemské desky. Okolnost, že jméno Vícov se odvozuje od slovanského osobního jména Víc nebo Viec, svědčí o tom, že ve Vícově nedošlo k německé kolonizaci jako na četných jiných místech.
Vícov byl vladyckou a potom panskou vesnicí. Vrchnost žila na blízkém hradě z užitků, které jí plynuly od poddaných. Zříceniny vladycké tvrze a pozdějšího Ježova hradu se zachovaly dodnes.
Ježův hrad patřil spolu se Starým Plumlovem a Smilovým hradem ke skupině historických sídel hrazených v lesích. Pod Ježovým hradem byla říčka Okluka přepažená hrází a tvořila rybník, který se připomíná v 16. století. Zbytky hráze jsou tam patrny dodnes. V roce 1513 došlo ke spojení Vícova s panstvím plumlovským, ale to byl již Ježův hrad pustý.
Koncem 14. století se Vícov stal majetkem mocných pánů z Kunštátu, v 15. století se dostal do rukou rodu pánů z Kravař. Dalšími majiteli byli páni z Boskovic, Vilém z Pernštejna a od roku 1599 až do zániku poddanství v roce 1848 Lichtenštejnové.
