Historie obce Holice
Holice jsou prvně zmiňovány v roce 1336 jako součást Chvojnovského panství náležejícího králi Janu Lucemburskému. Od poloviny 14. století patřila ves Šternberkům. Roku 1493 se osada stala městečkem a v té době již bylo zbaveno od platby daní, jeho obyvatelé nemuseli chodit robotovat na panské a navíc získali právo vařit pivo. Roku 1507 se majitelem městečka stal Vilém z Pernštejna. Roku 1641 sice Holice nabyly práva vybudovat na svém území solný sklad, nicméně hned za dva roky nato (1643) městečko během Třicetileté války vypálila švédská vojska. Další požární pohromy potkaly Holice také v letech 1679 a 1680, kdy při druhém z nich lehl popelem mlýn i obecní pivovar a ani jedna z těchto staveb již nebyla obnovena. První dvě dřevěné radniční budovy také lehly popelem, kamenná radnice byla dostavěna v roce 1824. Svým charakteristickým vzhledem se na více než jedno století stala dominantou rozlehlého náměstí. V květnových dnech roku 1945 došlo k jejímu zničení.
Během předposlední dekády 18. století vládl rakouské monarchii Josef II., který Holicím roku 1786 povolil pořádání týdenních trhů na přízi. Ten v průběhu let 1778 až 1787 obcí několikrát projížděl a zastavoval se zde ke krátkým návštěvám.
Během 19. století vznikl ve městečku sbor dobrovolných hasičů (1875) a byla sem též přivedena železniční trať vedoucí z Chrudimi do Borohrádku (1899).
V první polovině 20. století bylo sídlo známé obuvnickým průmyslem.
Konec 2. světové války se na věky zapsal do historie města. V této době sílil odpor vůči nacistickým okupantům. Výzvy svobodného pražského rozhlasu se staly impulsem k ozbrojenému povstání občanů města a partyzánských oddílů v okolí. Dva dny, 5. a 6. května, probíhaly boje s nenáviděným nepřítelem, třetí den zůstalo na bojišti 58 padlých, velký počet raněných, vybombardované domy a vypálená radnice. Památník na místním hřbitově, dílo akademického sochaře Josefa Malejovského, je věčnou připomínkou této události.
V roce 1954 bylo zřízeno Gymnazium Dr. Emila Holuba.
