Historie obce Staré Hobzí
Podle keramických střepů z 10. století, zde nalezených, usuzuje se, že lidé oblast obývali už za éry Velkomoravské říše. Nejstarší záznam o Starém Hobzí pochází z roku 1190, kdy vesnice s kaplí sv.Ondřeje, mlýnem a krčmou patřila klášteru v Louce. Původně to byla osada obydlená Slovany, německá kolonizace začala až v druhé polovině 13. století. V roce 1422 přitáhli husité, kteří dobývali nedalekou Jemnici. Koncem 15. století se část Starého Hobzí Dolní statek dostala na dlouhou dobu k Zahrádeckým ze Zahrádky.
Velkými politickými ambicemi - a také nepříliš pevným charakterem - proslul Jindřich Zahrádecký, který v roce 1617 získal jemnické panství. Příští rok se zapojil do protihabsburského stavovského povstání, a to tak aktivně, že byl zvolen jedním z direktorů. To mu ovšem nebránilo v udržování důvěrných kontaktů s Vídní. Hned po bělohorské porážce stavovského vojska oznámil císaři Ferdinandovi II., že Morava se mu podrobuje. Potom, ač nekatolík, zapojil se do reformační činnosti katolické církve.
Na druhé polovině 18. století pán z Deblína založil ve Starém Hobzí manufakturu na předení látek z bavlny. Výroba látek v Hobzí je nejvíce spojena se jménem Johann Peter Flick, což byl Němec z Pruska, který sem přišel do služeb majitele panství. Flick - jinak ve Starém Hobzí otec nejméně šestnácti dětí - přádelnu značně rozšířil a postaral se o velké oživení obce. V manifaktuře zaměstnával na 130 lidí, pracovalo tam až devětadvacet tkalcovských stavů. Ve třicátých letech 20. století se i do Starého Hobzí vplížil německý národní socialismus; místní Němci společně koupili zámek, ve kterém byla česká škola. Přes protesty českého obyvatelstva bylo Staré Hobzí zahrnuto do sudetského území a 8. října obsazeno německou armádou. V zámku byla zřízena chemická laboratoř vídeňské firmy Drägerwerke, jejíž činnost zůstává dodnes záhadou. Už měsíc po válce začalo vyhánění německého obyvatelstva, celkem 530 lidí. Po jejich odchodu zůstalo ve Starém Hobzí 70 usedlíků.
