Historie obce Ruda
První písemná zpráva o vsi pochází z doby předhusitské, kdy se prudce prohlubovaly třídní rozdíly ve společnosti. Pražský biskup nařídil generální vizitaci celé pražské arcidiecéze. Z roku 1379 pochází dokument, v němž se píše, že plebán Ulrich z Nového Strašecí má konkubínu a dceru, které žijí v Rudě.
V obci stávala tvrz, ale dnes po ní není ani památky. Podle polohy vsi je zřejmé, že tvrz nestávala na návrší, ale někde v rovině. Mohla se nalézat blíže středu vsi a pravděpodobně byla obklopena vodou.
Později, v roce 1534, byl majitelem Rudy Hanuš Nostic na Rudě. Nosticové byli původně rytíři, ze kterých se časem stala hrabata. Jmenovali se dle svého rodného sídla Nostice u Budišína v Lužici. Po smrti Hanuše v roce 1556 zdědil ves jeho syn Burjan z Nostic, který ji vyměnil s císařem Rudolfem II. za vesnici Kounov. Ruda se tak stala honebním revírem a místem panovníkových kratochvílí. Přilehlé louky a pole byly velmi vhodné k založení královské bažantnice. Víme o ní, že se rozprostírala na sever při silnici vedoucí z Rudy do Pecínova.
Rudou od nepaměti vedla důležitá zemská stezka z Prahy do Chebu. Do vsi vstupovala kolem výše zmíněné tvrze. Poté se stáčela k hájovně Pátecká lísa a pokračovala do Rakovníka.
V 18. století se stavěla masivní kamenná zeď kolem lesa, která začínala u hájovny Pustá Dobrá u Lán, vedla kolem Rudy a končila u dnešní lesní správy v Lužné. Její délka byla 28 kilometrů. Zeď zabraňovala zvěři vbíhat do polí. Její zbytky jsou patrné dodnes.
Místní zajímavostí je, že tudy v 19. století vedla teprve druhá koněspřežná železnice na Evropské pevnině. Vedla z Prahy do Lán a využívala se k dopravě dříví do hlavního města. Největší stoupání trati bylo právě na katastru Rudy.Jak je patrné ze znaku a názvu obce, důležitou roli sehrávala těžba. Počátky dolování spadají do roku 1853. Postupně vznikaly šachty a šachtičky, které jsou patrné dodnes. Šachtice byly nehluboké, a proto se nám dochovaly pouze jako terénní nerovnosti.
