Historie obce Sulice
Roku 1282 vyměnil biskup pražský Tobiáš Sulice (Sulicz) za Markovice od kláštera Vilémovského. R. 1296 se však už připomíná Konrád ze Sulic jako purkrabí břevnovského kláštera v Broumově a r. 1359 koupil arcibiskup Arnošt z Pardubic k dotaci oltáře v chrámu svatovítském plat a kus lesa v Sulicích od Kostelce nad Labem. V roce 1383 zde sídlil Jan ze Sulic, patrně z rodu pánů z Říčan, který r. 1386 prodal tvrz Sulice a dvůr poplužní s příslušenstvím za 100 kop grošů českých Vavřinci z Prahy a Jeklínovi z Jílového. Patrně však vlastnil pouze třetinu statku, jinou třetinu prodal Hrd ze Sulic r. 1398 za 30 kop klášteru sv. Ducha.
Za husitských válek objevují se zmínky o Petrovi a Janu Košíkových ze Sulic, z nichž Jan, jinak z Pětichvost, vlastnil r. 1434 Lipany u Říčan. Od 50. let 15. století vlastní obec spolu s částí Nechánic a Čestlic Heřman ze Sulic, syn Anny, sestry Petra Košíka, ale již r. 1470 odchází do Slepotic na Chrudimsko, kde zakládá rod Slepotických ze Sulic a získává do znaku rytíře s mečem na loďce ve zlatém štítu. Poslední zmínka o rodu Slepotických ze Sulic pochází z roku 1630.
R. 1480 uvádí se v Sulicích Medek z Valdeka, místopurkrabě pražský. R. 1547 byly Novoměstskou obcí Pražskou postoupeny (konfiskovány) králi Ferdinandovi; r. 1550 koupil v Sulicích tvrz pustou s příkopem Jan Frejnar z Branova spolu s Olešovicemi, Želivcem a s blízkou Kamenicí. Roku 1567 opět mění majitele - Samson Křinecký z Ronova na dluh kupuje r. 1565 Kamenici a dává Sulice do zástavy Kryšpínovi Šultysovi z Čimic, který od něj již několik let předtím koupil i obec Nechánice. Protože do Svatého Jiří následujícího roku svůj dluh nesplatil, zástava propadla a Sulice byly opět spojeny s Nechánicemi. Zanedlouho, r. 1576, kupuje obě vsi Čeněk Mičan z Klinštejna a připojuje je opět ke statku Kamenice.
Z doby po třicetileté válce pochází seznam majitelů poddanských gruntů v Sulicích, tzv. berní rula (1654). Tehdy zde hospodařili sedláci Matouš Rejnů, Jílek a Vokrma, na menších usedlostech úředník Vrabec, Leptych a Junková, po válce zůstal pustý statek zvaný Spálenovský a chalupy Vokrmovská a Lamborgová.
Po roce 1696 se Sulice k panství Dobřejovickému dostaly, po zrušení poddanství a při novém uspořádání státu v r. 1849 a dalším v r. 1854 patřily do okresu Jílovského. 1884 bylo zřízeno c.k. okresní hejtmanství na Král. Vinohradech, do jehož politického okresu Sulice patřily.
Popis z r. 1898
Hostinec v Sulicích okolo r. 1933 Ves jv. od Jirčan, nedaleko císařské silnice, vysoko na rozhraní žuly a břidlice položená, ze severu jehličnatým lesem ovívaná; má 30 domů, 235 obyvatel (v r. 1891 229), 120 mužů a 115 žen. Obyvatelstvo živí se polním hospodářstvím; mnozí pracují při arcibiskupských dvorech. V Sulicích bývala tvrz, po níž jsou dosud stopy, jest zde dvůr a revír arcibiskupství pražského. V obci jsou tři rybníky, z nichž vytéká potůček ke Psárům. Asi 10 minut od vsi, u lesa jest myslivna "Na Brdech", od níž jest viděti šedé věže a báně pražské.
