Historie obce Mladotice
Jméno obce je odvozeno od starého rudu Mladotova, jenž pocházel z kmene Čechů.
Poprvé jsou Mladotice v historických pramenech připomínány v roce 1115, kdy obec náležela k majetku kladrubského kláštera. Později byla směněna bližšímu cisterciáckému klášteru plaskému, jenž měl ve vsi hospodářský dvůr s kaplí a k jehož majetku náležela obec až do zrušení plaského kláštera dne 9. 11. 1785. Pod vsí tehdy býval veliký rybník a při řece dva mlýny. Kolem roku 1550 postihla však zdejší oblast povodeň a náhlý příval vody rybník strhl a zcela smetl i oba mlýny. Plaský klášter později nechal později mlýny opravit a pronajal je.
Roku 1419 začaly války husitské, které se nevyhnuly ani zdejšímu kraji. Zpustošeno bylo mnoho vsí a 3. 6. 1420 přitáhl Žižka s husity ke klášteru plaskému, spálil jej do základů a mnichy dal povraždit. Tehdejší opat Bohumír (1399 - 1425) prchl do Manětína, kde roku 1425 zemřel.
Protože neměla královská koruna za válek husitských od plaského kláštera žádný příjem, zastavil král Zikmund (1419 - 1437) roku 1420 městečko Kralovice a 14 vesnic kláštera plaského, mezi nimi i Mladotice, bratřím Hanušovi a Bedřichovi z Kolovrat na Libštejně a Krašově. Ti pak roku 1432 městečko Kralovice i okolní obce rozdělili na dvě poloviny. Jedna náležela ke hradu Krašovu, který držel Hanuš, a druhá k Libštejnu. Krašovskou polovinu panství odkoupil od Hanuše II. roku 1480 plaský klášter nazpět a libštejnskou získal v roce 1513.
Další přerozdělení prodělalo plaské panství za opata Bohuslava (1530 - 1556), kdy byly králem vymáhány veliké dávky na válku s Turky. Opat byl nucen zastavit roku 1543 téměř všechny klášterní statky Floriánu Gryspekovi z Gryspachu, pánu na Kaceřově, po dobu "čtyř životů". Klášteru plaskému v té době zůstalo jen pět vesnic - Mladotice, Žebronice, Bílov, Lednice a Nebřežiny.
V roce 1618, po druhé pražské defenestraci, začala třicetiletá válka. Vojsko obléhající Plzeň v té době ves vyloupilo a čtyři statky úplně vypálilo. Vojevůdce českých stavů, Mansfeld, dobil dne 21. 11. 1619 Plzeň a protestanští stavové hned jednali o prodeji kláštera plaského a jeho statků. V roce 1620 bylo pak celé panství prodáno Šebestiánu Penkrlovi z Bučí a ze Schonreitu, komisaři kraje Plzeňského, Ten prokázal, že má na klášteru plaském jistou pohledávku, a proto mu direktoři dědičně postoupili vesnice Mladotice, Nebřežiny, Bílov, Lednice, Žebnici a dvůr Olšany. O zpustošený klášter se v té době nikdo neucházel. Avšak již roku 1621, po prohrané bitvě na Bílé hoře, byl Šebestián Penkrlo odsouzen ke ztrátě veškerého majetku a jmenované vesnice byly plaskému klášteru opět navráceny. Roku 1651 stálo ve vsi devět obydlených statků a žilo zde 73 obyvatel.
Za třicetileté války byla kaple sv. Kateřiny pravděpodobně poškozena, ale opět ji cisterciáci opravili. K roku 1651 bylo v Mladoticích 9 statků: Soprovský, Hůlkův, Vávry Nového, Kučerovský, Volfovský, Pekařovský, Bejčkovský, Šaškovský, Jana Pavuzy a Tillingerovský dvůr. Po smrti Jana Tillingera i jeho ženy se zastavený dvůr roku 1653 vrátil do majetku kláštera, který k němu připojil další pozemky a vznikl tzv. panský dvůr. Patřilo k němu 419 strychů polí a luk na 49 vozů sena.
V roce 1698 koupil opat Ondřej Trojer Benešův statek, někdejší rychtu, se zchátralou kaplí sv. Kateřiny a připojil jej k panskému dvoru. V roce 1707 nechal opat Evžen Tyttl pobořenou kapli sv. Kateřiny strhnout a v následující dvou letech postavit barokní kapli Jména Panny Marie podle návrhu J. B. Santiniho-Aichela.
Mladotice zůstaly v majetku kláštera až do jeho zrušení Josefem II. v roce 1785, kdy přešly do správy náboženského fondu. Roku 1826 koupil v dražbě celé plaské panství kancléř Metternich, který jej držel až do zrušení patrimoniální správy. Mladotice se staly samostatnou obcí v politickém a soudním okrese kralovickém. Jejich pozdější rozvoj byl podmíněn výstavbou železniční dráhy z Plzně do Žatce (otevřené 8. 8. 1873) a pozdější lokální dráhou do Rakovníka, otevřenou 9. 7. 1899 (v úseku Mladotice-Kralovice je doprava od 1. 1. 1997 zastavena a nahrazena autobusy).
Zchátralý starý panský dvůr shořel 24. července 1922, hasilo jej 15 hasičských sborů z okolí. V dubnu 1945 byla ves poškozena při bombardování nádraží americkým letectvem.
