Historie obce Tis u Blatna
První písemná zmínka o vsi je z roku 1227, kdy patřila do majetku Kojaty z rodu Hrabišiců. Později byla majetkem špitálu pražských křížovníků s červenou hvězdou a to až do roku 1253, křížovníci vykonávali patronátní právo k místnímu kostelu. V průběhu husitských válek byla připojena k rabštejnskému panství v držení krále. Od roku 1518 bylo celé panství ve vlastnictví Šliků, následně Libštejnských z Kolovrat. Roku 1631 získal Tis Albrechtovi z Valdštejna, po jeho zavraždění v roce 1634 a konfiskaci majetku byl v majetku královské komory. Následně byl v držení hrabat z Meggau, Pottingů, Černínů a od roku 1748 Lažanským z Bukové na Manětíně. Po rozdělení panství připadla ves k chyšskému panství. Roku 1782 celá ves vyhořela. Po zrušení patrimoniální správy se Tis stal samostatnou obcí v okres Podbořany.
Již roku 1792 vznikla v Tisu škola, byť na počátku výuka probíhala v najaté místnosti. V roce 1888 byla postavena dvoutřídní škola a o rok později otevřena. V roce 1927 byla ve vsi otevřena státní česká škola.
V horní části vsi bydleli domkáři, kteří pracovali v lesích nebo lámali žulu v místních lomech. Dolní část byla převážně obývána sedláky. Pro nízké výnosy z místních polí se věnovali spíše chovu dobytka. V okolí byly též dvě sklárny. Tis ležel v oblasti Sudet a byl obydlen německým obyvatelstvem. Češi přišli do Tisu až po vzniku ČSR, ale přesto zůstávali menšinou - v roce 1934 bylo v Tisu 361 Němců a 133 Čechů. Po druhé světové válce byly Němci vyhnáni a počet obyvatel obyvatel klesl k současným přibližně 70.
